Je to těžké!

Milá Radko! Tvůj článek je moc hezky napsaný, je opravdu vidět, že se moc snažíš váš vztah urovnat a že o něm hodně přemýšlíš. Opravdu by nešlo sednout si s manželem ke stolu a vyříkat si, v čem si navzájem "lezete na nervy"?Třeba mu to nedochází, že je takovej netýkavka.Neměl by se na vás takhle utrhovat-když je manžel na mě nepříjemný, tak ho na to hned "taktně" upozorním-on mi řekne jednoduše promiň a jede se v pohodě dál(totéž to platí samozřejmě i naopak).Váš manžel si může dovolit mít špatnou náladu, ale musí být zároveň za to, co s sebou jeho chování přináší, zodpovědný. Tzn. musí umět nést důsledky toho, jak se chová, k tomu patří třeba umět říct i to slovo promiň. Myslíte si, že to někdy dokáže říct, nebo si to ani nedokážete představit? Špatně se poslouchá to "pryč od nej", zvlášť, když ho máte ráda, viďte?
Jsem se svým mužem 4 roky, z toho jsme 3 roky manželé, máme 2 maličké děti. Ač se říká, že děti vztah stmelují, musím říct, že u nás to tak nebylo. Jsme oba celkem pohodoví, ale změna režimu, to, že pro sebe máme o hodně míň času, celkem málo spánku a daleko víc příležitostí na hádky, udělalo prvních pár měsíců své. Už je to dobré, ale opravdu nechápu, jak si lidé mohou pořizovat děti na záchranu vztahu. Zkuste to s těmi dětičkami ještě trochu zvážit, nejdřív si upevněte a vyjasněte váš vztah, je to takový divný, když píšete, že se snažíte o miminko a nejste si jistá, jestli ho s tímto mužem vůbec chcete. V tom si přece na 1000% musíte být jistá hlavně teď!
Ještě jeden návrh-co třeba zkusit kontaktovat manželskou poradnu? Mohla byste se tam nejdříve informovat sama, co by vašemu vztahu mohlo prospět.
Moc moc vám držím palce, vím, že některá rozhodnutí opravdu nejsou lehká, zvlášť, když už má člověk ten prstýnek. Žijte tak, abyste si mohla vážit sama sebe!!!
Majka