Re: Děti z kojeneckých ústavů a odebrání dítěte po porodu

V souvislosti vyměněných miminek a jejich celoživotnímu traumatu mě taky okamžitě napadly ty stovky dětí v kojeneckých ústavech, dětských domovech, v adopci a pěstounské péči. Nechci případ výměny dětí zlehčovat, ale myslím, že pokud byly obě holčičky vychovávány s láskou (jako že z médií o tom nikdo nepochyboval), tak se o zas tak velké trauma podle mě nejedná. Mnohem hůře na tom jistě jsou rodiče, opravdu nezáviděníhodná situace. Ale i to se jistě dá zvládnout.
Moje maminka se narodila v době, kdy její tatínek ještě neměl doléčenou tuberkulózu a její maminka sice už vyléčená byla, ale bydleli v sanatoriu pro léčbu TBC. Protože to bylo infekční prostředí, děti tam byly po narození ihned rodičům odebrány a umístěny na dobu asi 5 měsíců do kojeneckého ústavu. Rodiče za ní sice mohli jezdit, ale návštěvy nebyly časté, předpisy přísné a možnosti omezené. Takže moje mamka nebyla kojená, vyrůstala několik měsíců bez kontaktu s matkou... Můžu s klidným svědomím říct, že to na ní nezanechalo žádné negativní následky, vztah s babičkou měla vždy pěkný a o této skutečnosti se dověděla až jako dospělá. Ani babička to nijak nedramatizovala, prostě když už mamku čekala, tak věděla, jaký postup v sanatoriu je (nebyla jediná), byla s tím srozuměná a neměla důvod prostestovat. To jen tak na okraj, aby bylo veřejnosti známo, že vztah kojence s matkou je sice velmi důležitý, ale nikoliv všespásný.