chce to zdravý rozum

Článek mi nepřijde objektivní, přijde mi děsně negativistický. Každé dítě je jiné a každá matka svoje dítě dobře zná, takže pozná, jestli mu cizí hlídání hodně vadí nebo ne. S jedním dítětem jsem byla doma skoro do čtyř let (byl to maminčin mazánek), druhý syn šel do školky v necelých třech letech (moc chtěl) a třetí prcek je bohužel hlídaný už od půl roku na pár hodin denně (ty zatracené peníze). Jakmile začal poznávat, kam ho nesu (tak od 9 měsíců), hýkal nadšením a tetě se vrhal do náručí. Okamžitě zmizel do pokoje za hračkami a většinou ani nepostřehl, že jsem odešla. Na druhou stranu měl zase pak odpoledne radost, že jdeme domů. Kdyby to těžče nesl, tak by mi nikdo do práce nedonutil jít tak brzo, prostě by se to nějak udělalo.