dárky

Náhodou dávání dárků je moc hezký zvyk. Je to zcela přirozené nejen pro lidi, ale i pro některá zvířata, která se obdarovávají při námluvách. I naši předkové si určitě dávali dárky. I pralidi, Řekové, Římani, Inkové a Indiáni.

To, že se z toho stává taková davová konzumní záležitost je smutný. To je věc každýho, jak to dokážu uchopit. Ale já se tomu ňák dokážu vyhnout. Dávání dárků mě baví, asi nejvíce z celých Vánoc. Ráda bych jich taky více vyráběla, ale nemám na to moc času. Baví mě vymýšlet, co by mohlo koho potěšit. Někdy mi to fakt vyjde. Z toho pak vnitřně dlouho jásám.

Na Vánocích mně vadí přejídání se. To je smutný zvyk. Každoročně si říkám. "Letos to vydržím a nebudu jíst to blbý cukroví", který já sice nepeču, ale stejně se ho ke mně hodně dostane. A stejně ho jím.