pro EVU se 7 dětmi...:)

Evo, nedá mi to se nezeptat, jak jste to vše zvládla??? já tyhle rodiny hrozně obdivuji., Sama jsem byla 13 let jedináček a byla jsem neťastná, že nemám sourozence. Našim se zadařilo nakonec, a mám bráchu, ale jsme takoví vlastně dva jedináčci.
Nyní mám dvě děti s dvouletým rozdílem, 2 a půl a 5 měsíců. A nestíhám. Moc se těším, až ten malý začne aspin lozit. Stejně tak jsem to měla i u prvního syna, první rok byl pro mě utrpení, oba ubrečení, pořád na rukách, starší nespal ani v kočáru, zato aspon spolehlivě usínal u prsa, mladší sic kočár vzal na milost, ale není za stakový prsomil, takže v postýlce nespí. Oba mám v posteli-což mi zásadně nevadí a je mi to příjemné. Spíš prostě nechápu, jak jste mohla stihnout to ostatní, dkyž jste měla ty první děti tak brzo po sobě. Já toužím i po třetím dítěti, ale jsem nervák a asi bych to nezvládla.
Prostě mě zajímá, jestli jste měla všechny děti spavé, že samy usínaly v postýlce a budily se přiměřeně a ne co hodinu, jestli byly spokojené, když někde ležely, nebo jste je taky pořád nosili-a tím pádem jak zvládnout aspon to nezytné v domácnosti? když už nyní mám intenźivní pocit, že se ani ejdnomu nevěnuju dostatečně-se starším si moc nestíhám hrát, tvořit, malovat (naštěstsí ho to moc nebere a raději lítá po venku, což s ním absolvuji), mladšího sice často chovám, ale taky si musí pobrečet v košíku, když je potřeba něco udělat jiného...a to mám normální 3pokoják a manžela, co nakoupí, vaří se mnou nastřídačku a vůbec perfektně funguje...
Prostě když vidím rodiny s tolika dětma, první co mě napadne je, zdali všechny děti krásně spaly, netrpěly na břišní koliky:))protože to mi přijde jako největší miminkovský problém-a to se spánkem....Doufám, že jsem to napsala srozumitelně, musím utíkat za prckem:)
zdravím kristýna