Vtipný postěh

To mi např. přijde náramně vtipné...

Nestíhám číst celou diskusi, tak jen taková poznámka na okraj. Má dobrá kamarádka je maminkou tří dětí - dvojčat a starší dcerky. Je asi důležité podotkonout, že jedno z dvojčat je mírně fyzicky postižené a druhé autista. Přesto byste dotyčnou kamarádku neviděli nikdy jinak než s úsměvem (žádná hysterie ani histerie ), spokojenou se svým životem, i se svými dětmi. Je hodně družná, zábavná, veselá, s každým se dá do řeči první. Otázky proč např. vozí své děti ještě ve 4 letech v kočáru vtipně okomentovala a bavila se dál. Naopak potkávám další maminku dvojčat - výše uvedené otázky jsem skoro nemusela použít, neboť jsou některé viditelné (jsou to oba kluci a zcela evidentně dvojvaječní) a některé otázky mě nezajímají (jejich početí). Jen jsem si dovolila otázku na jména, teď už tedy vím, že jsem použila otázku patřící do hloupých otázek. Maminka těch kluků mi přesto slušně odpověděla, já jí naoplátku prozradila jména svých klíšťat. Kdykoliv ale tuhle mamču potkám, působí plaše, nedružně a zdravit musím vždy první. Nevadí mi to, prostě vím, že každá z nás je spíše extrovertka (jasný příklad mé kamarádky) nebo introvertka (mamča těch dvou kluků) - bez ohledu na to, zda je monomatkou (fuj, to je ale stupidní označení, kdo ho vymyslel?) anebo je matkou dvojčat (že by duomatka?).