Jsi náš/naše

Nevím, zda jsem zvolila dobrou strategii, ale dětem (mám 2 adoptované) říkám, že se narodily své první mamince pro nás a že hned bylo jasné, že jsou naše (jsou nám vážně hrozně podobné), takže musely počkat v Klokánku, než tam pro ně přijdeme. A my jsme je museli nejdřív najít, takže proto jsme nemohli přijít hned (děti žily v Klokánku rok a půl, takže si to docela pamatují). Děti to vcelku akceptují, jen pětiletá dcera mi jednou řekla, že žádnou první maminku neměla, že se narodila "paní", protože maminky jsou jen ty, co se o své děti starají. Vyrazila mi tím trošku dech, nevím, kde k tomu přišla, protože my jsme NIKDY před ní ani před synem neřekli o jejich bio rodině (jsou to sourozenci) ani slovo špatného - dáváme si na to velký pozor.