Muz tehotenstvi a porody psychicky protrpel...

Mame dve male deti, ale muj muz moje tehotenstvi a porody psychicky protrpel. Kdyz chodil do zakladni skoly, jeho vzdalena pribuzna umrela pri porodu i s ditetem, jeho vlastni maminka byla v te dobe tehotna a na neho tahle zprava tak mocne zapusobila, ze se bal (mival nocni mury) o svoji maminku, aby taky neumrela. Tenhle psychicky blok si nese do dnesnich dnu. TAkze kdyz jsem poprve otehotnela, mel velmi uzkostne stavy, nemohl v noci spat, zdalo se mu o smrti ve vsech moznych podobach. Dokonce navstivil psychoterapeuta, ale odmitl lecbu farmatiky. I kdyz byl u porodu prvniho ditete a rika, ze to byl silny zazitek, tak zaroven dodava, ze mel celou dobu o me a o miminko neuveritelny strach, ze z toho nekolik nasledujicich noci po porodu nemohl spat, ani jist...Dohodli jsme se, ze u druheho porodu nebude - sama jsem to navrhla a jemu se viditelne ulevilo. Jak jsem napsala v uvodu, muz se mnou tehotenstvi a porody psychicky protrpel, porad rikal, ze uz chce, aby bylo dite venku, ze do te doby nebude mit klid. TAky obcas "zertoval", ze my zeny mame vlastne vyhodu oproti muzum, protoze ujizdime na hormonech a jakekoliv problemy si nepripoustime (tak jsem tehotenstvi a porody prozivala alespon ja - vetsinou jsem mela opravdu vybornou a velmi povznesenou naladu...). Jinak ale musim rict, ze co se tyka psychicke podpory behem "nekrizovych udalosti" (krizove udalosti jsou pro meho muze tehotensti a porod), tak je psychicky stabilnejsi on. Take ho obdivuji, jak trefne umi analyzovat mezilidske vztahy, jak me umi podporovat, ocenovat a motivovat napr. ke studiu behem rodicovske dovolene. Kazdy chlap je proste jinej a ja jsem rada, ze mam takoveho, jakeho mam....