Re: Zpomalení životního tempa a jak to mám já

To, že tatínek není zrovna dětičkostarací nebylo přeci vůbec psáno v kontextu s penězi.
Ale jinak už jsem to tu několikrát psala. I já jsem pracující matka a dává mi to určitě v jistém smyslu větší volnost, přesto si myslím, že člověk má mít právo výběru a pokud se 2 lidi dohodnou tak, že oboum vyhovuje, že táta bude vydělávat a máma se bude doma starat o děti a o domácnost, tak nechápu co je na tom špatného a proč je to spojováno s tím, že ona si proto hraje na "rádoby super matku" a ve skutečnosti jde o člověka, který odložil všechny svoje zájmy, aby se obětoval dětem. Sama jsi zareagovala přesně tak, že tohle přesvědčení z tebe úplně čiší. Pokud to vezmu jenom za sebe, tak mě tedy hrozně vadí, že moje známé, které dokud byly všechny s malými dětmi doma na mateřské si náramně rozumněli a o sobě vzájemně si nemysleli, že by některá z nich nějak převyšovala ty druhé, ale ve chvíli kdy se některé z nás vrátily do práce a některé ne, už si jedny o druhých myslí své. Když chtějí být některé doma ať jsou. Není přeci pravda, že na ně někdo z nás vydělává. Maximálně na svou rodinu vydělává jejich manžel a pokud on ani ona s tím nemají problém, tak proč to dneska raději ani nesmí prozradit? Proč žena, která řekne, že je např. chůva je v pohodě a nikoho ani nenapadne, že se fláká a že kvůli tomu nemá žádné koníčky a zájmy a když to samé dělá vlastní máma, je to najednou jinak? Ještě jsi se chytla slova "orvaná" z práce a upozornila jsi mě, že některé to i baví. Mě to taky baví, nicméně i tak, když přijdu domů, tak jsem jako každý, kdo chodí do práce, někdy dost grogy a jsem ráda, když mě děti v tu chvíli nechtějí a to, že jsem ve chvíli, kdy jsem psala příspěvek nevymyslela originálnější výraz, než orvaná, neznamená, že si já, nebo jiné odkroutíme svůj čas v práci a s pocitem ukřivděnosti mažeme dělat domů ty "supermatky". Já to asi nedokážu dost jasně říct, co jsem chtěla, ale právě, že když už jsem v práci, tak tam chci být dobrá a když vím, že na to mám, tak dávám maximum a taky mě to fakt baví, ale stejně tak dobrá chci být doma, protože ty děti si to 100% zaslouží a jednoduše ať dělám, co dělám, tak se jim nedokážu už věnovat tolik, kolik bych chtěla, takže z mého pohledu prostě máma, která dokáže být "jen" s dětmi je opravdu odvaha a pro děti to může být velké + a rozhodně to neznamená, že se tak rozhodla jen proto, že je nějaká pipka. Prostě třeba jenom nechce věčně řešit pocity rozpolcenosti, jestli se svým dětem věnuje dostatečně, když přitom ještě chodí do práce. Bavila jsem se o tom nesčetněkrát s holkama, které tak jako já dělají a nejsem sama, která má tyhle pocity. Já jsem v práci na 6 hodin denně a musím říct, že někdy mám co dělat, abychom to s dětmi odpoledne všechno stihly (nebudu rozepisovat co, protože to každý, kdo má děti a ještě ke všemu ve škole, ví). Rozhodně si nestěžuju, protože zvládnout se to dá a víceméně mi všechno vlastně vychází, ale jediné o co mi šlo, je, že nechápu, proč je máma v domácnosti spojená s ženou bez zájmů, které nic jiného nezbylo. Mám prostě pocit, že dneska je to, že řeknu, že upřímně ráda trávím čas se svými dětmi bráno jako jakýsi projev slabosti a neschopnosti.