Vrátí se to později

Já jsem nastoupila do první třídy v pěti letech, ve školce jsem se údajně "nudila" a hry dětí mi připadaly mě nedůstojné...:) Proto mě rodiče dali na doporučení dětské psyholožky do školy. Byla jsem šťastná, cítila se důležitá a základní školu zvládla celou se samými jedničkami. Ani později na gymnáziu nenastal problém, i když jsem byla stále nejmladší ze třídy, měla jsem dvě dvojky a odmaturovala se samými jedničkami. Ale potom přišel zlom a následné velké zklamání, když u přijímacích pohovorů na VŠ -filozofická fakulka, obor germanistika-historie mi bylo sděleno, že jsem sice u pohovoru a u písemného testu uspěla, ale přednost mají "starší uchazeči", že mně je teprve sedmnáct a mám vše před sebou, ostatní už zkouší přijímačky podruhé, potřetí....Brala jsem to jako ránu pod pás. Totéž se opakovalo na pedagogické fakultě. Až jsem zkusila se dostat na VOŠ do Karlových Varů, cestovní ruch, hotelnictví. Chtěla jsem se naučit lépe jazyky a za rok zkusit přijímačky na moji vysněnou školu znovu. Naštěstí mě škola začala hodně bavit a zajímat a už jsem žádnou jinou nechtěla. Udělala jsem si státnice z jazyků a zůstala v cestovním ruchu. Nelituji. Jen bych své dítě nikdy nechtěla vystavit takovým traumatům...moje dcery měly obě odklad školní docházky, jsou citovější a věci si více berou...moc jim to prospělo. Jedna končí pátou a druhá první třídu s výborným prospěchem. Proto dobře važte, zda dát dítě s předstihem do školy, když naopak vládne trend dětem dopřát odklad školní docházky...
Jana