Ano, Francouzi...

Také mám podobné zkušenosti s Francouzi. S jedním z nich jsem pár let i žila. Když jsem v roce 1990 jela poprvé do Francie, tak první zkušenost s nimi byla následující.... zeptali jsme se francouzských četníků na cestu, oni na oplátku nám prošacovali celé auto, vlezli nám i do peněženek, kontrolovali pasy a mezi sebou hovořili: to musí být nějaký komunisti, když mohou do Francie.... No, nikdo z nás nebyl komunista - prostě jen jedna česko-francouzská rodina jedoucí na návštěvu k príbuzným, které léta neviděla. Další zkušenosti v témže roce byly podobné výše popisovaným...navštívili jsme mnoho příbuzenských rodin, jejich různých přátel a už nás také velmi často nudilo, když jsme byli neustále dotazováni, zda víme, co je pračka, televize, mikrovlnku nám ukazovali jako nějakým křovákům z Afriky apod. Velmi se pro změnu oni zase divili, že nejsme nijak podvyživení, že máme docela hezké oblečení atd. Když jsem žila s oním Francouzem, tak jsem poznala zase mnoho jiných Francouzů. Po naší asi dvouleté známosti mě stejně překvapila vzdělaná přítelkyně mého skoro-tchána, když mi ošetřila popálenou ruku jakousi mastí. Poté se na mast hluboce zadívala a řekla: No, tomu psovi tu mast nemůžeme dát, je už propadlá.....
Samozřejmě nemohu posuzovat celý národ sladké Francie, ale určitou představu o nich mám. Navíc právě Francouzi nemají rádi skoro žádný jiný národ (Němce nesnášíme, okupovali nás, Anglie je věčný soupeř, kdokoli z Východu je podezřelý, Italové jsou mafiáni, Američani nafoukaní, Arabové problematičtí teroristi..... a koho máte rádi? no přece nás...)