Re: demokracie vs. anarchie

Mirko, já myslím, že by člověk ve výchově neměl pravidelně používat metody, ze kterých je nešťastný, protože je to podle mě signál, že je někde něco špatně. Takže kdyby občasné plácnutí ve mně vzbuzovalo takovéhle pocity, tak bych asi neplácala. A myslím, že dítě tu naši nejistotu vycítí a není to moc dobře ani pro něj.

Je jasné, že tenhle názor má mnohá "ale" - co když bude někdo takový "tvrdoň" že bude opravdu to dítě řezat řemenem obden a nenapadne ho ani stín pochybností? Ani já samozřejmě nevím, jestli to, co dělám, dělám správně, to se ukáže až mnohem, mnohem později. Určitě taky dělám spoustu chyb, o kterých ani nevím.

Vřele s Tebou souhlasím, že na "neplácací" výchovu, pokud k ní dojde, je v naší generaci ještě příliš brzy - sami jsme zažili spíš tu "plácací" (i když mě skoro nebili, tak to člověk kolem sebe u kamarádů viděl, v dětských filmech to bylo prezentované jako normální - třeba "Ať žijí duchové", kde se děti baví o tom, že za pozdní příchod bude doma mazec, a neumíme si moc představit, co "místo toho", aby to nevedlo, jak tady někdo trefně poznamenal, k anarchii. A ostatně i většina místních odpůrkyň plácání říká, že to alespoň na začátku používaly taky.

Dělat na to zákon ovšem považuju za velmi nešťastný krok, před pár dny jsem se pokusila osvětlit, proč.