Re: rozvod - ukončení manželství

asi mám štěstí na partnera, protože manžel je zlatíčko. Nebylo to vždycky růžové, jsme spolu 11 let a z toho 6 manželé, museli jsme se spolu sladit.
Ne vždy jsme se v pohodě bavili o všech věcech, teď to ale tak funguje.
Jak jsem už psala výše, naučila jsem se věci pojmenovat a přesně říci, co chci. Nemluvit v náznacích a čekat, až ten druhý pochopí, jestli vůbec zaregistruje, že se nejedná o řečnickou otázku, prostě dělat tak, aby nedocházelo ke komunikačnímu šumu.
Taky u nás docházelo k "nedorozuměním", protože on nechápal, proč jsem naštvaná, když se vlastně nic nestalo. Když mu ale přesně řeknu, co je špatně, nemůže říct, že to nevěděl. A je fakt, že co máme prďolku, tak jsme se třeba ještě pořádně nepohádali, vlastně jsme se nikdy nehádali o žádné závažné věci, vždycky o prkotiny.
Promluvení si není všelék, ale musí to být vždy na začátku. Pokud se partnerovi nechce, doporučuji ránu tupým předmětem , (aspoň ze začátku jsem mívala takový pocit, že když manželovi potřebuji sdělit něco fakt důležitého, bylo by dobré doprovodit to ránou palicí, aby mu došlo, že teď se "něco děje" a pak ještě raději jednu dodatečnou, aby si to zapamatoval ). Tím z něj nechci dělat podpantofláka, oni to prostě někdy chlapi neberou naše problémy vážně, třeba zrovna ten tvůj, že??
Postupně se to vytříbilo, když viděl, že mě ty jím přehlížené ženské blbiny opravdu trápí, tak mě začal více vnímat. A o tom je to povídání. Za bezdětna jsme vždycky k večeru šli na procházku a tam byl prostor k povídání, k probrání důležitých věcí i blbostí. Hodně se bavíme třeba i o takovýchto diskusích, zajímá ho, jak žijí jiné rodiny, jaké jsou názory v jiných domácnostech. A i to nám pomáhá v komunikaci, protože známe názor toho druhého i na pro nás nestandardní situace, které se staly někomu jinému.