Re: Monty

Jasně, Monty, že se musí dělat kompromisy. Taky tu mluvím o "svém holčičím koutečku", který je zhruba podle mých představ. Dětský pokoj je zařízený zase v rámci možností podle představ syna, a tak dále. Takže zas ani já nejdu - nemůžu a nechci jít - přes mrtvoly za svým snem. Navíc i když máme hypotéku a celkem velký byt (proti garsonce ), tak si finančně nemůžeme vyskakovat a opět jsou nutné kompromisy - v DP univerzal po manželovi, ložnice zděděná po rodičích, obývák, který jsme si kupovali sice dle svých představ, ale před deseti lety a zažil tři stěhování, takže už není v optimálním stavu... Ale raduju se i z menších věcí, když už nemůžu mít ty velké. Na druhou stranu jsou ale i věci, které mě vážně trápí a nemohu je jen tak pustit za hlavu (po deseti letech už hodně odbytá sedačka), ale co nadělám. Takže víš, to, že vytvářím byteček podle svých představ, obnáší i smíření s tím, že velké věci holt nejsou.