Transplantace

Jak jsem si tak četl příspěvky:
- pokud nechcete darovat po smrti orgány, nechte se zapsat do registru "odpíračů", lékaři do něj musí před odběrem nahlédnout
- pokud se zavede režim předpokládaného nesouhlasu jako jste citovali UK, USA atd, prvním a již popsaným jevem bude, že prudce poklesne počet dárců - jen tak mezi námi - kolik si myslíte že mladých kluků co lítají na rychlých motorkách se šátkem kolem hlavy myslí na to že se můžou zabít ? A že by měli udělat nějaké pořízení co jim udělají s orgány ? No.... a těžké, nevyléčitelné úrazy hlavy jsou jedním z velkých "zdrojů" orgánů k dárcovství

Pokud mluvíte o tom že příbuzní rozhodnou o darování orgánů: kdo to bude?? Manželka, rodiče, sourozenci, děti ?? Nebo všichni příbuzní v přímém pokolení budou rozhodovat většinou hlasů ?? To je ještě větší právní a spíš i etický oříšek než to, komu po smrti patří tělo (na to je nějaký právní rozklad, nedokážu ho tady kvalifikovaně reprodukovat).

Má-li o tom někdo rozhodnout, pak jedině ten člověk sám za sebe. Pokud mu ta věc leží na duši, nechá se zapsat jako "odpírač" - pokud mu to za tuto námahu nestojí - asi to nebude tak palčivý problém

A k tomu co tu zaznělo: když budu vypadat jako vhodný dárce tak se o mne nepostarají.. To je asi trochu silné, ne ?
Mimochodem - pokud je někdo "vhodný" jako dárce orgánů, má tak těžce poškozený mozek, že se jeho další životní perspektiva rovná nule. A pečovat o něj dál tak aby zůstal vhodný jako dárce je dost těžká a piplavá práce - on člověk kterému nefunguje mozek funguje dost špatně i jako celek - takže představa že si tím zdravotníci usnadní práci je trochu lichá.

Jinak Vám přeju abyste se nikdo nedostali ani do situace kdy byste orgány potřebovali ani kdy byste je poskytovali. Ale mějte prosím zároveň na paměti že je mezi námi docela velká skupina těch komu mohou poskytnuté orgány zachránit život a je třeba mít pro ně nějakou perspektivu řešení.

P.