Co zbylo z antiautoritativní výchovy?

V sedmdesátých letech 20. století byl antiautoritativní způsob výchovy provokací. Dnes mají někteří za to, že jeho prosazování bylo osudovou chybou, jiní si z něj vzali to nejlepší a prosazují to.

Zastánci antiautority ve výchově přísně zdůrazňovali práva a potřeby dětí. Děti podle nich měly být zvědavé, smělé a sebevědomé. Dospělí je měli brát vážně a povídat si s nimi. Důsledkem nerozumného prosazování tohoto stylu výchovy byly děti, které jedly rukama, procházely se po klavíru, odmítaly se oblékat… Proto si mnozí lidé vykládají pojem „antiautoritativní“ jako „dítě smí všechno“. Může rozbít všechno, co je pro druhé důležité nebo co mají rádi, může dospělým ničit nervy a chodit do školy s dudlíkem.

Ke změně pohledu na výchovu tehdy vedlo přesvědčení, že autoritativní výchova osobnost pokřivuje a zabraňuje optimálnímu vývoji. Přesvědčení zastánci demokratické výchovy a i tzv. antipedagogové byli přesvědčeni, že všechno dobré se v člověku nejlépe rozvíjí bez zásahu dospělých. K nim patřili i ti, kteří z bezmocnosti anebo z pohodlnosti nechali dítě jemu samému napospas. Přes podobné extrémy a nedostatky přineslo toto radikální hnutí něco velmi pozitivního.

Dětem je dnes věnováno více pozornosti, jsou chráněny před psychickým i fyzickým násilím ze strany dospělých, především rodičů. Dětské potřeby už nejsou bezvýznamné. Děti mohou být zvědavé, smělé a sebevědomé, protože je to přirozené. Mohou klidně lézt na stromy, protože nejsou oblečeny v něčem, co se nesmí ušpinit, v něčem, co by omezovalo jejich potřeby. Pěstěné trávníky v obcích ustoupily hřištím, v bankách a obchodech jsou dětské koutky. V dětských nemocnicích jsou celodenní návštěvní doby a rodinní příslušníci mají možnost přenocování s nemocným dítětem. Velcí i malí mají právo být vyslyšeni, jejich potřeby mají stejnou důležitost a kde vzniknou konflikty, mají být hledána řešení, která vyhovují všem. Nastupující generace má šanci být demokratická, pokud si sama na vlastní kůži zažije demokratické hodnoty, jako např. rovnoprávnost všech, úctu k jednotlivci, právo spolurozhodovat a povinnost nést spoluzodpovědnost.