Malé děti, které aktivně prozkoumávají své okolí, zapojují se do sociálních vztahů s druhými dětmi a verbálně komunikují s dospělými, mívají v dospívání vyšší inteligenci a lepší školní prospěch ve srovnání se svými méně aktivními vrstevníky.
Podle vědců, kteří studují prediktory inteligence, je to způsobeno tím, že aktivnější děti si samy vytvářejí stimulující prostředí, které následně posiluje rozvoj jejich kognitivních schopností. Tato zjištění byla publikována v dubnovém čísle časopisu Journal of Personality and Social Psychology (Vol 82, No. 4) v článku nazvaném Stimulation Seeking and Intelligence: A Prospective Longitudinal Study.
V rámci studie, kterou vedl psycholog Adrian Raine z University of Southern California, byla měřena inteligence, kognitivní a sociální dovednosti u 1795 dětí ve věku tří let. Ve věku jedenácti let byl u těchto dětí zjišťován školní prospěch a podstoupily testy čtení, neuropsychologické a některé další zkoušky.
Při porovnání výsledků se ukázalo, že děti, které vykazovaly ve 3 letech chování zaměřené na vyhledávání stimulace, měly v 11 letech v průměru o 12 bodů vyšší IQ v porovnání s pasivnějšími vrstevníky. Měly též výrazně lepší školní výsledky a lépe četly. Aby byly výsledky studie validní, autoři vyloučili vliv pohlaví, příslušnosti k etnické skupině, vzdělání rodičů apod.
Autoři studie předpokládají, že malé děti, které se aktivně učí hrou s ostatními dětmi a kladením otázek dospělým, si pro sebe vytvářejí bohaté, stimulující a náročné prostředí. To vede podle autorů později ke zlepšeným kognitivním schopnostem a lepším školním výkonům. Vyšší míra fyzické aktivity malého dítěte, která nezahrnuje sociální reciprocitu, přitom podle autorů výzkumu nestačí. Stěžejním faktorem pro rozvoj kognitivních schopností je sociální začlenění dítěte. Společenské a družné tříleté děti měly zpravidla vyšší skór v testu inteligence v 11 letech.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.