Jsou hravé děti chytřejší?

Leckterý dospělý by měl po sedmém pokusu v očích slzy, nebo mrštil kostkami do kouta. Ne tak Míša. Tenhle skoro 3-letý stavitel začíná znovu a znovu od začátku. „Někdy se Míša potají protáhne do kuchyně a vytahá mi že skříňky všechny umělohmotné dózy“, vypráví jeho maminka Eva se smíchem. „Potom je dokáže s andělskou trpělivostí hodiny skládat do sebe, otvírat a zavírat“.

Nám dospělým se to může zdát jako zbytečná ztráta času a ještě k tomu beze smyslu. Ale pro děti není hra nesmyslné krácení dlouhé chvíle. Například při hře s kostkami se budoucí architekti jako Míša učí spoustu nových věci o rovnováze, statice a povaze materiálu a stavění věže napomáhá rozvoji jemně motoriky a koordinace.

Že jsou hravé děti chytřejší, v tom se shodují experti na celém světě. Americká psycholožka dr. Stevanne Auerbach dokonce ve své nové knize mluví o tzv. „hravé inteligenci“. Její teorie zní: “Čím častěji a intenzivněji si děti hrají, tím vyšší je předpoklad toho, že se u nich vyvine vysoké IQ a také vysoká emocionální inteligence.“.

V prvních šesti letech života si děti hrají zhruba 15000 hodin, tj.až 9 hodin denně. Pokud je ovšem my rodiče necháme! „Při hře se děti cvičí v mluvení a komunikaci, stávají se zkušenějšími ve styku s vrstevníky a učí se abstraktnímu myšlení“ vysvětluje dr. Auerbach, které v USA říkají Dr.Toy. „Hraní si napomáhá dětem k získání sebevědomí, uvědomování si vlastních kvalit a motivuje je k učení se dalším novým věcem“. Své tvrzení podporuje nejen vlastním pozorováním, ale opírá se i o výsledky výzkumu svých kolegů. Například vědci z americké Baylor univerzity zjistili, že obsah mozkové hmoty je u děti, které neměly v prvních 5-ti letech života častý tělesný kontakt s rodiči a hrály si jen velmi málo, o 20-30% menší, než u stejně starých děti, které prožívaly normální dětství. Vědci z univezity v Illinoi zase zjistili, že při hře se zvyšuje mozková aktivita u děti až o jednu čtvrtinu.

Takže to nejlepší pro naše potomstvo jsou panenky, dřevěné kostky, medvídci, vláčky a spol. Kdo chce pro svého drobečka udělat něco dobrého, podporuje jeho „hravou inteligenci“ tím, že se mu co nejčastěji věnuje. Protože malé děti se od nás nejdříve musí naučit, jak si vlastně mají hrát. Jaké hračky jsou pro děti nejvhodnější, záleží především na věku a stupni vývoje dítěte. Ale i tady platí, že kvalita převažuje kvantitu. A pozor: čím víc toho hračka umí, tím dřív většinou konči odložena v koutě. I ty nejdokonalejší hráčky s nejdomyšlenějšími funkcemi se brzy stávají nudnými, když dětem dojde fantazie. A na jednu věc by rodiče rozhodně neměli zapomínat: ta nejdůležitější hračka pro všechna miminka a malé děti jsou maminka a táta!