Zaplaťte a (NE)budete mít miminko!

Milé budoucí maminky, tatínkové,

hned v úvodu musím napsat, že v žádném případě nechci nikoho od ničeho odrazovat. Jen se chci svěřit se svou zkušeností a třeba tak někomu dodat odvahu zkusit něco jiného.

Přes rok se snažíme s manželem o miminko. Ovšem příroda se nás rozhodla trošku potrápit a tak jsme se museli obrátit na odborníky. Můj gynekolog udělal základní vyšetření a upozornil nás na to, že nás s největší pravděpodobností čeká umělé oplodnění. Skvělá zpráva to nebyla, ale jako tragédii jsme to taky nebrali. Tak nějak automaticky jsem počítala, že na umělko půjdeme k Apolináři. Ta nemocnice mi sedí a vím, že tam neposkytují špatné služby. Po laparoskopii, která potvrdila nález ložiska endometriózy, lékař definitivně rozhodl, že se nám to normální cestou nepovede a připravil nám doporučení na umělko. Na nic se nás dál neptal a tak jsme byli celkem překvapeni, když doporučení bylo napsáno pro Iscare Light House na Praze 7. Tuto instituci jsme neznali, ale řekli jsme si, že lékař určitě ví co dělá a tak že to prostě zkusíme. Musím říct, že už 1. dojmy nebyly moc příjemné. Budova je to krásná a zařízení bylo jistě drahé, ale všechno to na mě působilo strašně cize a chladně. Přesto jsem si říkala, že na tomhle vůbec nezáleží, hlavně když nám pomůžou a mi se dočkáme miminka.

Bohužel kontakt s lékařkou nebyl o nic lepší. Od 1. minuty nám dala jasně najevo, že je velice zaneprázdněná a že se nehodlá zdržovat nějakými zbytečnostmi. Já měla milión otázek, ale odpovědi mi nebyly dopřány. Jediné, co bylo důležité a na co se po celou dobu našeho setkání kladl důraz, byly peníze!!! To že nám zatím každý lékař řekl, že s endomietriózou v tomto rozsahu nebude úplně jednoduché otěhotnět a že je nutné nejprve urovnat můj menstruační cyklus, lékařka smetla jedním mávnutím ruky ze stolu. Jen zdůraznila, abychom hlavně včas zaplatili zálohy! To je totiž pro jejich „úspěšnou“ práci strašně důležité.

Věřte, bylo mi hrozně. Veškerá radost z očekávané pomoci byla tatam. Přepadla mě chvilková beznaděj a nevěděla co bude dál. Manžel na tom nebyl o moc lépe. Shodli jsme se na tom, že je úplně jedno jestli máme nějaký problém nebo ne, hlavně když jim zaplatíme.

Napsala jsem své trápení na stránky Rodinky a ostatní snažilky mi dodaly sílu jít dál a zkusit štěstí jinde. Tak jsem zavolala do CARu v Apolináři. Už informace po telefonu mi byly poskytnuty s úsměvem a když mi sestřička řekla, že ať se ničeho nebojíme a určitě přijdeme, bylo rozhodnuto.

V úterý 5.9.06 proběhlo naše první setkání s lékařem z Apolináře. Jen těžko dokážu vyjádřit své pocity. Ten člověk nám dal znovu naději a i když se to možná nepovede, jedno budu vědět jistě: nebude to proto, že bychom neudělali maximum.

Pan doktor nám konečně všechno vysvětlil, já se mohla ptát a na své otázky jsem konečně dostala odpovědi. Řekl nám, že nás čeká dlouhá a občas bolestivá cesta, ale že máme velkou šanci dočkat se vlastního mrňouska!

Nedalo mi to, a také jsem se zeptala, zda teď v tomto stavu by se povedlo umělko. Znovu pročetl mé zprávy, nálezy z histologie atd., a řekl, že si nedokáže představit úspěšný pokus v této situaci.

Chci napsat už jen pár slov. Myslím, že každý z nás, kdo jde do center asist.reprodukce, jde tam s jediným cílem: pokusit se o vlastní miminko. Nechci tady vypadat jako někdo, kdo je žhavý po penězích, ale z představy, že bychom dali několik desítek tisíc za pokusy, které by byly zbytečně, mám husí kůži a je mi moc smutno. Chápu, že se každý musí živit, ale přístup té lékařky a celého Iscare mi připomíná hyenismus.

Tak to je moje zkušenost. Všem, kdo do Iscare chodili, nebo chodí, můžu gratulovat, pokud se jim miminko podařilo, nebo popřát hodně štěstí, pokud se o mimi snaží.

A jestli někdo z vás váhá, tak se prosím nebojte jít za svým snem dál. I kdyby to mělo znamenat, že center navštívíte víc. Jde o vaše životy, o vaše naděje, tak je nenechte zbytečně rozplynout!!!

Všem vám přeji hodně štěstí a ať se všichni brzy dočkáme!