Šla Nanynka do zelí aneb kdo co bude platit

Paní učitelka byla "souška", z čehož sice neměla zrovinka radost, ale co se dalo dělat. Taky se za mne jednou maminka moc styděla, když jsme šly po ulici a já, řádně naočkovaná ze školy (tak 3. třídy) jsem nahlas předčítala plakát "40. výročí osvobození naší vlasti socialistickou armádou Sovětského Svazu" (fuj, skoro jsem to nedala dohromady:o), předčítala jsem nahlas každý tento plakát - byly v každém okně nebo minimálně na každém rohu... Ale písničky, co se zpívaly tenkrát, se zpívají dnes také, jen jsem zjistila, že jejich význam může být jiný. Rozhodla jsem se tento pozoruhodný jev osvětlit na konkrétním příkladu:

"Šla Nanynka do zelí "

Text této notoricky známé dětské odrhovačky jistě nemusím vypisovat, protože je, jak jsem již napsala, notoricky znám. Jen pro jistotu malá rekapitulace: jistá Nanynka jde s košíčkem na zelí, když v tom na ni vtrhne jistý Pepíček a košíček jí rozšlape. A teď to přichází, v písni se přímo praví:"Tytyty, tytyty, ty to budeš platiti" a v odpověď zaznívá "Já to platit nebudu, radši se dám na vojnu". Asi si říkáte, co že změnilo význam. No, radši si sedněte.

Jsem poměrně zvídavý typ, coby dítě jsem byla typická rozumbradička, pořád v knížkách a o něco méně mezi dětmi. (Dodnes si pamatuji, jak jsem jedné holčičce v Týně nad Vltavou u řeky Vltavy vysvětlovala, že pokud se jí přisaje na nohu pijavice, musí mít doma petrolej, aby se parazita zbavila. Netuším, jestli se to nebohé dítě ještě někdy koupalo.) Možná proto u mne pod vlivem rozkrádání socialistického majetku a všudypřítomné masírky systému došlo k přehození rolí v písničce a já ji pochopila takto: Nanynka trhá zelí na poli (patřícím patrně JZD), kde ovšem nemá, co pohledávat, když tu ji načapá jistý Pepíček a uvědoměle jí rozdupe košíček, hrozíc jí zaplacením škody na socialistickém majetku. Nanynka mu na to odpovídá, že platit nebude, že to radši půjde na vojnu, patrně jako formu trestu, něco jako dnes veřejně prospěšné práce. Jako malá jsem slyšela, že existují ženy "vojandy" (jakési zvláštní bytosti, vymykající se běžnému rozumu), tak mi to nepřišlo až tak divné, jen jsem si říkala, že na to jde Nanynka trochu zhurta…

Na celé nedopatření jsem přišla teprve nedávno, když jsem začala synkovi zpívat písničky a mezi nimi i tuhle. Je to zvláštní, když si po pětadvaceti letech (předpokládám, že jsem se ji naučila tak ve čtyřech letech) uvědomíte, že všechno je jinak:o)

PS: Ženy vojandy jsou mi dnes docela sympatické a petrolej doma nemáme.