Jak se žije s Muchlínkem

Máme 2 dcery - když se starší narodila, koupili jsme jí do postýlky plyšáka. Ať se má ve spaní ke komu přitulit. Pokud někde zůstaneme přes noc, medvídek je vždycky s ní, je to ten nejlepší kamarád.

Když se narodila mladší, koupili jsme jí roztomilého žabáčka. Po kojení si ale ublinkávala a tak jsem ji do postýlky dávala na bok a podkládala malým polštářkem, aby se nepřekulila na bříško. Jaké bylo po čase překvapivé zjištění, že ne žabák, ale malý polštářek se stal tím vyvoleným Muchlínkem. Je ten jediný, nejlepší. Hodí se naprosto ke všemu.

Když Terezce rostly zuby, kousala jeho rožky tak, že už vlastně žádné rohy nemá. Muchlínek s náma jí, dívá se na televizi, chodí si do koupelny čistit zuby. Před spaním si jezdí po tváři kouskem, co kdysi býval rožkem, povídá si s ním. Terezka mu říká moje mimi, dává mu pít, jíst a někdy bývá i nemocný. Tak ale opravdu v poslední době vypadá,jeho náplň je rozdrolena do několika neforemných hrudek, které jdou těžko v potahu uspořádat. Krize nastává, když je třeba čas od času Muchlínka vyprat. Nenápadně ho propašovat do pračky, vydržet celý prací program a co nejrychleji ho vysušit, aby byl nachystán na spaní po obědě. Protože bez něho to nejde. Už ani nemám odvahu ho prát jen tak a dávám ho do plátěného pytlíku, protože po praní se vždycky objeví nějaká nová dírka a pak musí Muchlínek na operaci. Pošitý je opravdu dost. Několikrát jsme se snažili ho vyměnit za něco jiného, ale bez úspěchu. Jediné čeho jsme dosáhli, je to, že s námi nechodí ven. Po vyprávění, že by mohl Muchlínka někdo ukrást, je dobrovolně schován do postýlky a tam čeká na náš návrat. Nechceme ani pomyslet, co by se stalo, kdyby se rozpadl. Tak doufáme, že bude ještě dlouho spokojeným členem naší rodiny.

Všem přeji hezký den.