Poprvé do školky v přírodě

Některé děti se tak poprvé dostanou samy do cizího prostředí. Jak zvládnou, že nespí ve své postýlce a nemají blízko maminku? A jak to zvládneme my, rodiče?

Podobné otázky se honily v hlavě Aleny, maminky čtyřletého Tomáška. „Náš Tomík je zvídavý, aktivní kluk, ale pořád to je takový můj ,mamináč‘. Nemine den, aby se nešel přitulit, pomazlit, je to takový můj mazel. A tak, když nám ve školce nabídli, že by s nimi mohl jet na pobyt v Krkonoších, docela jsem váhala. S Tomem jsme si o tom povídali a zjevně se o tom mluvilo i ve školce, protože jednou syn přišel domů úplně ,zfanfrněný‘ s tím, že musí jet s kamarády,“ vypráví Alena. „Zjevně se ve školce chystalo něco, co mělo počkat až na pobyt v přírodě. Taky jsem zjistila, že do školky v přírodě jedou Tomovi ,hlavní‘ kamarádi, a tak bylo jasno. Moje obavy to ale nijak nerozptýlilo, proto jsem se s nimi svěřila paní učitelce. Ta mě ujistila, že s nimi jedou i vychovatelky, které jim sehnala agentura, u níž si školka pobyt objednala, a že s nimi mají skvělou zkušenost z minula. Poptala jsem se i rodičů starších dětí a všichni jedním dechem tvrdili, že se jejich dětem loni pobyt moc líbil.“

Pozdrav od maminky každý den

Zajímavý program je jedna věc, Aleně ale stále nešlo z hlavy možné Tomíkovo stýskání. „Poradila jsem se s kamarádkou, která má děti už starší. Říkala, ať dám paní učitelce do zásoby pohledy s pozdravy. A taky mi prozradila úžasný trik - když jedou její děti do školky nebo školy v přírodě, či se chystají na tábor, tajně jim do batohu vsune dopis, který děti objeví při vybalování. Na schůzce, která předcházela naší školce v přírodě, jsem se o tom bavila s ostatními rodiči, a domluvili jsme se, že to tak uděláme všichni. Paní učitelka nám totiž říkala, že to je skvělý nápad, ale pokud by některé děti takový dopis nedostaly a neměly by denně v poště pozdrav z domova, mohlo by jim to být líto.“

Podobnou strategii vítají i učitelky mateřských škol. Jana Pokorná, která učí v jedné pražské školičce, říká, že pro případ, že by se na některé dítě „zapomnělo“, má vždycky v zásobě „pohledy z domova“. „Když jsem jela poprvé do školky v přírodě, tuhle stránku věci jsem podcenila. Některé děti dostávaly denně dopisy a pohledy od všech členů rodiny, a jiné nic. Bylo to smutné, děti měly dojem, že na ně rodiče nemyslí, a plakaly. Bylo mi to líto. Proto se teď před každou školkou v přírodě snažím, aby všichni rodiče pochopili, jak jsou pro děti pozdravy z domova důležité.“

Smutku z odloučení nikdy nedokážeme úplně zabránit, ale předejít se mu dá i tím, že při loučení dítě ujistíme, že se na něj budeme moc těšit. Je dobré vyvarovat se dlouhého loučení, které může zkomplikovat situaci a proměnit dosud statečného „výletníka“ v slzavé údolí.

Co zabalit do kufru?

„Co si vezmu s sebou?“ ptávají se malí výletníci, a tahle otázka zajímá i jejich rodiče. Učitelka Jana Pokorná doporučuje, aby se rodiče nesnažili dítě vybavit tím nejmódnějším a nejnovějším oblečením, ale vsadili na praktičnost. „Na jedné školce v přírodě s námi byl chlapeček, který měl všechny kalhoty na lacly,“ vypráví.

„Bylo to docela náročné, špatně se mu oblékaly, pokud jsme byli někde v místnosti, bylo mu v nich teplo, a každé vyčurání představovalo zápas. Ze svého pohledu doporučuji co nejjednodušší oblečení, které má co nejméně zapínání. Kalhoty na gumu a boty na suchý zip, mikina přes hlavu a nepromokavá větrovka, to je podle mě to pravé.“

Dítě podle ní potřebuje hlavně pevnou obuv, dostatek triček, ponožek a spodního prádla na výměnu, a není třeba řešit, jestli je oblečení „in“. „Vůbec nevadí, když rodiče dají dítěti trička, která už mají něco za sebou. Neměli by si dělat iluze, že dítě doveze všechno v pořádku a že něco neztratí,“ říká učitelka Jana. „Samozřejmě se snažíme dětem pomoci dohledat každou zatoulanou ponožku, ale uvědomte si, že když je na pokoji třeba pět dětí a všechny něco postrádají, bude to docela boj.“ I proto se rodiče dětí z její školky domluvili, že se tak týden po konci školky v přírodě sejdou a vymění si věci, které děti omylem sbalily do svého kufříku.

Prádlo zůstalo v sáčku

Rodiče by se taky měli smířit s tím, že dítě stráví celou školku v přírodě v jednom tričku (a to v tom lepším případě). Anna, jejíž pětiletá dcera Ivetka strávila se školkou týden v jižních Čechách, byla docela „paf“ z toho, co zjistila, když dceři vybalovala tašku s věcmi. „Našla jsem netknutý sáček s kalhotkami, a když jsem se dcery zeptala, jak to, že má prádlo čisté, říkala, že mi chtěla ušetřit práci. Nadšená jsem z toho nebyla, ale už se nedalo nic dělat,“ líčila Anna dceřin „zlepšovák“. Těmto nápadům můžeme předejít tím, že dítěti do školky v přírodě pořídíme prádlo, které je nadepsané dny v týdnu, nebo které má zajímavé a hlavně různé obrázky. A před odjezdem si popovídáme o tom, že je dobré denně si vzít čisté spodní prádlo. Tuhle záležitost sice mají ohlídat učitelky a vychovatelky, ale někdy - zejména u šikovnějších dětí - se spolehnou na to, že vše proběhlo v pořádku, a dítě se zatím zařídilo po svém.

Jana Pokorná taky zdůrazňuje, že by s sebou děti měly mít nějakou svou oblíbenou hračku. „Může to být plyšák nebo panenka,“ říká. „Nejsem příznivcem elektronických a moc drahých hraček, podle mě je mnohem lepší méďa, kterého si dítě večer chytí do náruče. Taky se nám osvědčilo, když děti mají s sebou nějakou knížku. Loni si jedna holčička přivezla krásný notes a pastelky a ze školky v přírodě domů dovezla kreslený deník. Tenhle nápad jsme pro letošek vzali za svůj a podobné notesy jsme nachystali pro všechny děti, které tak budou mít památku, a hlavně budou moci rodičům vyprávět, co se během pobytu dělo.“

Některé školky před výjezdem seznamují rodiče s tím, co se během pobytu bude dít, a dávají rodičům rámcový program. Po návratu si tak rodiče mohou s dětmi povídat o tom, co zažily; díky tomu, že vědí, že se děti chystaly na blízký hrad, měly navštívit zoologickou zahradu nebo třeba sklárnu, jim je jasné, na co se mohou ptát. Pokud vaše školka zatím nic takového nenabízí, zkuste se na to zeptat, protože to možná zatím nikoho nenapadlo.

Jak naložit s týdnem volna?

Smutek z odloučení nepadá jen na děti, ale často mu podlehnou i rodiče. Je dobré vymyslet si nějaký program, kterým zaplníme volný čas, protože až se nám výletník vrátí domů, bude po volnosti. Ivana, jejíž čtyřletá Karolínka se se školkou vydala na zimní pobyt na horách, věnovala volno svým potřebám, ale i různým restům. „Chystám se na kosmetiku, kterou už potřebuji jako sůl, a stejné to je s kadeřnicí. Ale nebudu se jen válet a zkrášlovat, mám spoustu úkolů, které jsem pořád odkládala a odkládala, a tak se teď do nich pustím. Zajdu si k zubaři a do knihovny, a možná doma i uklidím,“ říká.

Volno lze využít i tak, že dítěti nachystáme nějaké překvapení, kterým ho po návratu uvítáme. Oblíbené jídlo, zajímavá dekorace v pokojíčku, po které dítě toužilo, nebo třeba společná návštěva kina dítě ujistí, že i když jsme ho pustili na týden z domu, pořád ho máme moc rádi a těšili jsme se, až se nám vrátí.

***

Autorka je speciální pedagožka a šéfredaktorka časopisu Informatorium 3-8