Re: já bych nepustila

Jo jo, jak já jsem byla ráda, když jsem si tuším v osmé třídě vymohla, že už na tábor nemusím. Bojovky se mi moc líbily (a taky polední klid, kdy jsem si mohla v klidu číst), ale s těmi cizími dětmi, které jsem viděla jen 1-2x do roka, jsem se prostě nějak neskamarádila (byly to tábory od dědečka a posléze od mámy z práce, poprvé jsem jela ve druhé třídě). Škola v přírodě (poprvé ve 4. třídě) mi naopak vůbec nevadila, tam jsem měla kamarádky. Jen si pamatuju, jak jsem v 7. třídě na škole v přírodě trpěla na večerních diskotékách... Naopak od 16 jsem začala ráda jezdit na putovní tábory (s týmiž dětmi, s nimiž jsem jezdila na dětské tábory - asi jsem k tomu nějak dozrála), kde jsme mimo jiné po večerech s moc fajn vedoucí diskutovali o vážných tématech (a taky tam nebyly žádné diskotéky a stupidní hry na fanty). Zhruba od té doby jsem byla ráda, kdykoliv jsem mohla někam vypadnout a už mi to zůstalo. Osobně budu po své osobní zkušenosti na tábor děti posílat, jen pokud tam budou samy chtít (jinak budou hlídat babičky) a pokud to bude s dětmi a vedoucími, které znají (skaut nebo jiný oddíl).