Pýcha, pytel, pysk - slova, která mají význam

Náš dlouholetý spolupracovník Jan-Michal Mleziva vydává v této době svou prvotinu -Vyjmenovaná čtení. Přirozenou cestou učí děti vyjmenovaná slova a spolu s tím i mnoho dalšího. Není bez zajímavosti, že v knize je „odtajněno“ vyjmenované slovo pyj, a to citlivou formou, která by neměla snad vůbec nikoho pohoršit. A to včetně ilustrace.

S jakým pocitem očekáváte vydání své první knihy?

Především s pocitem úlevy, že se mi konečně po několika letech podařilo rozdělanou práci dokončit. Ale také s pocitem lítosti, protože děti, pro které jsem texty začal původně psát, už téměř dospěly.

Mohl byste vysvětlit, proč tuto metodu výuky vyjmenovaných slov považujete za přínosnou?

Jakým způsobem se dosud vyjmenovaná slova učí, sama znáte. Žáci se nejprve naučí zpaměti jednotlivé řady vyjmenovaných slov a pak do úmoru nacvičují správné využívání této znalosti při rozhodování, zda mají v daném případě napsat tvrdé, anebo měkké i. Ač si to běžně neuvědomujeme, je dětem vnucen poměrně zdlouhavý postup. Tak například slovo liška. Nejprve se dítě musí zeptat, jestli toto slovo patří mezi vyjmenovaná. Pokud nepatří, pak si musí položit ještě další otázku, zda náhodou slovo liška není příbuzné s nějakým vyjmenovaným slovem. A teprve až po ujištění, že není ani příbuzné, může napsat lišku s měkkým i po l. Je třeba teď zdůraznit, že zdůvodňování tvrdosti či měkkosti i mají děti podle rámcového vzdělávacího programu zvládat na konci 3. třídy. Nad nejrůznějšími cvičeními stráví žáci stovky hodin ve škole i doma a výsledek nebývá často uspokojivý. Když se podíváte do učebnic a dalších materiálů, které slouží k výuce vyjmenovaných slov, zjistíte, že děti nemají možnost správnou podobu slov téměř nikdy spatřit. Jsou to totiž samá doplňovací cvičení. Přitom pravopis, alespoň co se týče vyjmenovaných slov, je - tedy mimo hodiny českého jazyka - záležitostí zcela automatickou, protože tvary slov máme zafixovány v paměti. Anebo si snad vždy zdůvodňujete, že ve slově starobylá musíte napsat po b tvrdé y, protože je to slovo příbuzné s vyjmenovaným slovem být? Takže abych se vrátil k vaší otázce, přínos své knížky vidím právě v tom, že skrze čtení o přírodě budou mít děti šanci zahlédnout vyjmenované slovo či jeho odvozeninu v textu několikrát, a tím si budou moci podobu slova správně fixovat.

Jakou funkci mají ve vaší knize ilustrace?

Obsah jednotlivých textů je pojat většinou tak, aby se celá knížka dala plně využít i v rámci přírodovědy. Proto jsou obrázky věrohodné. Paní ilustrátorka Kristina Karmazínová se však také snažila o to, aby ilustrace svým uměleckým ztvárněním vyvolávaly dojem, že se nejedná o učebnici, ale o běžnou dětskou knížku. A to se jí, myslím, zcela povedlo.

Nejsou vůbec vyjmenovaná slova jakýmsi archaismem, kterého by se měl český jazyk zbavit?

Ono by se dalo tvrdit, že tvrdé y je v českém pravopise přežitkem, stejně jako třeba dvojí dlouhé u. Přesto si však nemyslím, že by bylo namístě se tvrdého y zbavovat. Jednak se jedná o kulturní hodnotu, jednak užívání dvou i může upřesnit význam sdělení. Když mi dospívající dcera napíše v SMS, „sly jsme ven“, znamená to pro mě něco jiného než zpráva ve formě „sli jsme ven“. V případě vyjmenovaných slov by zrušení tvrdého y asi nijak srozumitelnosti jazyka neublížilo, ale každopádně by jej ochudilo. Už několik desítek let žijeme v každodenním styku s psanou podobou jazyka, která naše jazykové cítění značně ovlivňuje. Takže třeba slovo bít s měkkým i již samo o sobě, bez jakéhokoliv kontextu vnímáme s významem tlouci. Pokud bychom odstranili ypsilon ze stejně znějícího slova být, měla by pak obě slovesa stejnou grafickou podobu. Tím by se omezily možnosti vyjadřování, například v reklamě, humoru, poezii či nadpisech. Tak třeba po přečtení věty „Nenechejte ho bí/ýt učitelem!“ bychom mohli v jejím smyslu tápat. Osvojení pravopisu vyjmenovaných slov nepovažuji vůbec za náročný úkol, jen by bylo třeba změnit způsoby výuky. A propos s ohledem na anglický, francouzský či dánský pravopis se jeví naše problémy s vyjmenovanými slovy docela směšně.

Znamená to, že je náš pravopis snadný?

Do jisté míry ano, protože při psaní jednotlivých slov nás většinou vede výslovnost. Na ni coby vodítko se pisatel ani v angličtině, ani francouzštině či dánštině nemůže spolehnout, protože jejich pravopis odpovídá často výslovnosti staré pár stovek let. Takové anglické „inaf“ se píše enough, „nót“ se píše nought atd. Takže nezbývá nic jiného než si pamatovat celé tvary slov.

Myslíte, že by knihu využili kromě učitelů i rodiče?

Pokud se chtějí dozvědět zajímavosti ze světa zvířat a rostlin a při tom si připomenout několik vyjmenovaných slov, tak určitě.