Jak to udělat, aby si děti pobyt se školou užily a netrápily se?
V minulém čísle Rodiny a školy psala Radka Kvačková o tom, že stýskání dětí je normálním jevem a školy v přírodě mohou být pro mnohé školou povinné utrpením. Jak to udělat, aby si děti pobyt se školou užily a netrápily se?
Jezdíme do školy v přírodě s naší malotřídní školou každý rok na jeden týden. Bereme s sebou i děti z mateřské školy, pokud jejich rodiče o to projeví zájem. To, že se dětem během delšího pobytu kdekoliv stýská, je podle mého názoru zcela přirozené. My se stýskáním u dětí (někdy i u dospělých) máme také zkušenosti. Ale nejezdit kvůli tomu do školy v přírodě? Jsme z vesnice a do školy v přírodě nejezdíme z ozdravných důvodů, tak jako se jezdívalo dřív, ale proto, aby děti poznaly naší krajinu a také jsme měli příležitost jako kolektiv něco společně prožít.
Kvůli současné finanční situaci mnoha rodin se školy v přírodě zkracují a jezdí se maximálně na týden. Avšak i týdenní pobyt dětem umožňuje se lépe s prostředím seznámit. To je velký přínos. Podle naší zkušenosti se spousta dětí dostane mimo okolí svého bydliště pouze během výletů a škol v přírodě se školou. Rodiče se s nimi nikam nevypravují. A pokud má škola v přírodě zpracovaný program pro děti, pak mnohdy děti nemají ani na stýskání čas. My přípravě školy v přírodě věnujeme půl roku dopředu, zpracováváme téma hry školy v přírodě, jednotlivé etapy hry, vyvrcholení. Naše školy v přírodě se podobají mini táborům, kde si děti na pár dní odpočinou od školních lavic a učení. Naopak to, co se děti zatím ve škole naučily, si ve škole v přírodě mohou vyzkoušet v praxi. Tento koncept se nám velmi osvědčil. Pokud se během toho týdne zasteskne jednomu či dvěma dětem, tak jim poskytneme pohlazení či milá slova.
U nás ve škole je také zvykem, že si starší a mladší spolužáci pomáhají a to platí i při stýskání ve škole v přírodě. Někdy ani nemusíme zasahovat my a starší děti pomohou od stýskání těm mladším pohlazením nebo dokonce pomazlením. Z chování dětí v naší škole se dá velmi dobře vypozorovat, že se na školu v přírodě těší. Již z loňska znají téma letošní školy v přírodě – Let do vesmíru. Právě v květnu jsme s dětmi absolvovali kurz „Přežití na cizí planetě“, který byl pojat jako přespání ve škole. Toto přespání děti ještě více namotivovalo a teď se nemluví o ničem jiném, než o tom, kdy už pojedeme a co se bude dít dál. O stýskání není ani slovo, ale kdo ví, do vesmíru je daleko a děti jsou nevyzpytatelné.
Některé školy je úplně zakazují. Ovšem ukazuje se, že dětem, které jsou na pravidelné telefonování zvyklé, dělá toto opatření velký problém.
Odkázání na poštu, která sotva na školu v přírodě stačí dojít jednou, jim nevyhovuje. Lépe se osvědčilo dětem mobily povolit, ale mít je celou dobu sebrané a rozdat je pouze cca na půl hodiny večer. Problém nastává, když jedno či více dětí mobil nemají. O celé záležitosti je dobré promluvit s rodiči na třídních schůzkách a dohodnout se, který postup by jim nejvíce vyhovoval.
Autorka vyučuje na ZŠ ve Vlašimi.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.