Má se dítě v mateřské škole učit? Samozřejmě!

O tom, co se budoucí učitelky učí během studia a jak by měla vypadat jejich práce s dětmi, jsme si povídali s Janou Kropáčkovou z PedF UK Praha.

V čem podle vás spočívá hlavní smysl mateřské školy?

Vypadá to jako jednoduchá otázka… Je to oáza dětství, most mezi rodinou a školou. Vrátím se ke slovům Zdeňka Matějčka, který říkal, že kdyby mateřská škola nebyla, musely by si ji děti vytvořit. Mateřská škola nabízí dítěti bezpečné a podnětné prostředí a také skupinu vrstevníků. Myslím si, že to je nenahraditelné, přirozené a hravé prostředí, které základní škola dětem už nenabízí. Do školky děti navíc nemusejí. Z pohledu rodičů je mateřská škola místem, kde je o dítě postaráno, v podstatě se jedná o veřejnou službu. A to vyplývá i ze školského zákona a z RVP PV. Z pohledu pedagogů je mateřská škola začátkem celoživotního vzdělávání.

Má se dítě ve školce učit, nebo se učitelka má především snažit rozvíjet jeho potenciál?

Má se dítě v mateřské škole učit? Samozřejmě! Vždyť dítě se učí už od narození, dokonce se učí ještě dříve, v prenatálním věku. Takže ano, učit se má; jde ale o to, jak. Mateřská škola je prostředí, kde je možné učit se hrou, prožitkem, spoluprací s ostatními, kdy jde k učení využívat různé situace. Hodně záleží na tom, jaká forma se zvolí. Nemělo by to vypadat tak, že děti celé dopoledne sedí u stolečků. Ideální je, když se střídají řízené aktivity se spontánní hrou. Rozvoj osobnosti dítěte stojí na učení, odhalování jeho potencialit a jejich rozvíjení. V mateřské škole by dítě mělo získat chuť po dalším poznávání, chuť spolupracovat, komunikovat, mělo by se zde připravit na budoucí život, prostě by zde mělo získat základ pro budoucí vzdělávání. Pevné základy, poznání, že učení může být zábava a že je nedílnou součástí našeho života.

To je docela složitý úkol, protože dnes se nepracuje s jednotlivými složkami výchovy, ale všechno, o čem mluvíte, by mělo prolínat vším, co se v mateřské škole dělá. To je asi pro učitelku docela náročné, co myslíte?

Ano, je to velmi náročné. Ale pokud je na to učitel dobře připraven, je to zralá osobnost, člověk, který tu profesi chce dělat, je to pro něj přirozené. Ostatně dětská skupina k tomu učitele sama vede. Samozřejmě se nedá přesně naplánovat, že v jeden den splním řekněme deset daných cílů. Děti jsou přirozené, reagují na běžné podněty…

I na atmosférické tlaky.

Ano, je to tak. Učitelka musí být velmi tvořivá, aby dokázala postupně plnit jednotlivé dílčí cíle a úkoly, ale zároveň musí umět reagovat na situaci a také někdy improvizovat.

K tomu ale učitelka musí děti dobře znát.

Základem je pedagogická diagnostika, a to především průběžná. Učitelky mateřské školy mají v této oblasti mnoho výhod. Například s dítětem pobývají velmi dlouhou dobu, někdy s ním během dne prožijí víc jeho bdělého stavu než jeho vlastní rodiče. Učitelka dítě vidí v průběhu několika měsíců i let, navíc vnímá celou skupinu, takže si může uvědomit, že dítě nějak „vybočuje“ z toho, co je pro jeho věk běžné. Učitelka mateřské školy je v denním kontaktu s rodiči, takže může proniknout i do problematiky výchovných přístupů jednotlivých rodin. Proto má velmi komplexní obraz o každém dítěti. Netvrdím, že je nezastupitelná, ale vím, že může využít zcela specifi cké podmínky, které jí umožňují poznat dítě do hloubky. A na základě toho si pak může přichystat konkrétní vzdělávací činnost.

S tím, co učitelka o dítěti zjistí, by podle mého názoru měla i nějak pracovat, třeba by si to měla i psát. Co si o tom myslíte?

Samozřejmě že lidská paměť je omezená, takže by si opravdu měla něco psát. Na druhou stranu bych nerada viděla, aby se mateřská škola stala nějakým administrativním prostředím, kde se budou jen vypisovat formuláře. Učitelky mají k dispozici různé materiály k zachycení vývojové úrovně dítěte. Pedagogickou diagnostiku provádějí vlastně denně na základě pozorování, ale i v průběhu rozhovorů s dětmi, analýzou dětské kresby atd. Často se na pedagogické praxi setkávám s tím, že si mateřské školy vytvářejí svoje vlastní záznamové archy, kam zaznamenávají vývoj dítěte. Některé učitelky vytvářejí portfolia jednotlivých dětí - ukládají dětské práce, zaznamenávají tam vývoj v různých oblastech. Některé učitelky pořizují i fotografi e nebo videozáznamy. Tyhle materiály slouží jako podklad pro pedagogickou diagnostiku, která se pak obejde bez nějakých tabulek. Každá učitelka volí při zaznamenávání vývoje dětí cestu, která je jí nejbližší. Učitelce s delší praxí stačí při zaznamenávání jen jednotlivé body, kdežto začínající učitelka si vede záznamy podrobnější.

Pro předškolní vzdělávání platí závazný dokument, a to RVP PV. Myslíte, že je dostačující?

RVP PV je pochopitelně závazný materiál a učitelky s ním musejí pracovat. U nás na fakultě s tímto programem také pracujeme, aby se to studenti naučili. Ale přiznám se, že k němu určité výhrady mám. Možná je to tím, že od jeho zavedení uplynula určitá doba, možná už nazrál čas, aby se program hlouběji analyzoval. Netroufám si tvrdit, že by se RVP PV měl přepracovat, to mi ani nepřísluší, ale myslím, že by bylo namístě nějaké zhodnocení a doplnění. Měla by se tam také objevit část věnovaná výchově a vzdělávání dětí mladších tří let a také dětí s odkladem školní docházky, aby se nestávalo, že si základní školy budou ze školek „vytahovat“ děti na různé přípravné kurzy. Dovedu si představit, že se v mateřské škole nějakým způsobem vydělí skupina předškolních dětí nebo dětí s OŠD a v této třídě bude méně dětí a bude se s nimi pracovat podle jejich potřeb.

Pro naše studenty je tento RVP PV velmi obecný, mnohdy nekonkrétní, avšak velmi často pracujeme s Metodikou pro podporu individualizace vzdělávání v podmínkách mateřské školy, kde studentům vyhovuje zpracování vývojových řad, a z pedagogických praxí vím, že mnohé učitelky se dokonce někdy vracejí ke starším materiálům, kde hledají časovou a vývojovou posloupnost. Učitelky potřebují ke své práci i různé didaktické materiály. A inspirace se najde i v didaktikách, které platily před rokem 1989; musí se pochopitelně přeskočit pasáže poplatné době a zaměřit se na cenné praktické a konkrétní rady. V současnosti samozřejmě vychází řada materiálů z oblasti předškolního vzdělávání, ale někdy je složité vybrat z té přemíry kvalitní zdroj.

Na PedF UK Praha vzděláváte budoucí učitelky mateřských škol. Co by podle vás měla dobrá učitelka z mateřské školy umět?

Měl by to být především člověk, který si toto povolání sám vybral. Myslím si, že učitelka mateřské školy by měla být zralá osobnost. Jsem moc ráda, že se vzdělávání učitelek mateřských škol posunulo na terciární úroveň, protože učitelka v jedenadvaceti nebo dvaadvaceti letech je zralejší než v osmnácti nebo devatenácti. Měla by to také být kultivovaná, vzdělaná osobnost, která je schopna učit se a také se přizpůsobit dětem. Měla by ale také umět komunikovat s rodiči, být odborným partnerem například pracovníkům pedagogickopsychologické poradny. Musí umět komunikovat jak s tříletým dítětem, s kolegyněmi, ale také se starostou nebo s novináři, a to je velmi náročné. Učitelka by měla být vzdělaná opravdu všestranně. Musí se umět přiblížit dětem a musí je také umět vzdělávat. Říká se, že by měla mít děti ráda, ale to je jen klišé. Myslím si, že to musí být především vyrovnaný, kultivovaný člověk, který je ochoten na sobě dále pracovat.

Učí se budoucí učitelky, jak tvořit ŠVP a TVP?

Učí, a mají dokonce předmět, který se jmenuje Tvorba a evaluace školního kurikula. Studenty vedeme k tomu, aby se během praxe seznámili s tím, jak se na jednotlivých mateřských školách připravuje školní a třídní vzdělávací program a individuální vzdělávací programy. Také chceme, aby na konci 3. ročníku student připravil vlastní projekt nebo tematický vzdělávací celek a aby ho také uskutečnil a zhodnotil.

Takže si v praxi vyzkouší i to, že každý nápad nemusí fungovat.

Ano, přesně tak. Myslím si, že studenti mají prostor, aby si vyzkoušeli i tvorbu vzdělávacích programů. Tomu pomáhají i pedagogické praxe a semináře k pedagogické praxi. Nejdříve jdou studenti do fakultních mateřských škol, potom chceme, aby se podívali i do alternativních mateřských škol, a na závěr si mohou vybrat jakoukoli mateřskou školu. V téhle fázi mají možnost hledat si místo pro své budoucí působení. Během praxí mají studenti možnost pozorovat, jak se pracuje se vzdělávacími programy; chceme po nich, aby se seznámili se ŠVP dané mateřské školy a stručně ho charakterizovali, nejprve jen obecně, v posledním ročníku pochopitelně hlouběji např. z hlediska podmínek a oblastí předškolního vzdělávání. To souvisí i s tím, že když si chystají vlastní projekt, musejí nějak souznít s tím, co mateřská škola, kde ho chtějí uskutečnit, praktikuje. Aby tam zapadl, aby se hodil do celkového programu mateřské školy. Studenti se tak učí i tomu, že všechno, co vymyslí, nemohou uskutečnit za každou cenu.

Stane se někdy, že studenti přijdou z praxe zklamaní tím, jak daná mateřská škola funguje?

Ano, stane. Mateřské školy jsou hodně různorodé. Ale musím říci, že převažují pozitivní ohlasy. Navíc se snažíme studenty učit i tomu, že to, co si naplánujeme, se nemusí pokaždé povést. I v chybě se dá najít něco pozitivního.

Nezapomenu na to, jak jsem šla se studenty na první praxi. Byli jsme tehdy přítomni školnímu úrazu. A v takové chvíli mateřská škola přestává fungovat, jak měla v plánu, nelze uskutečňovat vytyčený vzdělávací plán, ale ředitelka a učitelky musejí improvizovat. A studenti říkali, že to pro ně bylo velmi cenné, že právě to je realita, s níž budou pracovat. I tyhle zkušenosti k práci patří.

Pro některé učitelky je evaluace určitým strašákem. Učí se vaši studenti i schopnost sebehodnocení a hodnocení vlastní práce?

Během praxí a po nich studenti reflektují své zkušenosti, takže ano. A v posledním ročníku se seznamují s evaluací jako takovou. Je to věc, o níž má student opouštějící školu s bakalářským titulem nějaké povědomí, ale až během praxe, kdy na sobě pracuje, je schopen pochopit a prakticky provést hodnocení své práce.

Řekla bych, že velkou výhodu mají studenti, kteří aktivně pracují s dětmi třeba ve skautském oddíle.

Studentům, kteří nemají střední nebo vyšší odbornou pedagogickou školu, nabízíme další praxe, dokonce to po nich požadujeme. Navíc studenty hodně vedeme k tomu, aby se aktivně zapojovali například do asistenčních služeb. Někteří studenti chodí vypomáhat do mateřských škol; suplují nebo pomáhají při různých akcích. Někdy si škola studenta vyžádá na školu v přírodě. Stalo se nám i to, že mateřská škola, kde vážně onemocněla učitelka, si vybrala jednoho našeho studenta, který tam pomáhá a učí. A my jsme v tomto případě vyšli vstříc individuálním studijním plánem. Mnozí studenti také vedou různé zájmové kroužky nebo hlídají děti v rodinách -v jednom ročníku máme dvě třetiny studentů, kteří se tomu věnují. Chceme také časem zvýhodnit studenty, kteří se věnují dobrovolnické práci s dětmi. Středisko pedagogické praxe připravuje v tomto duchu od příštího semestru volitelný předmět.

Určitou slabinou škol je komunikace učitelů s rodiči. Máte nějaký předmět zaměřený na komunikativní dovednosti?

Ano. Máme předmět Osobní a sociální rozvoj, kde se studenti učí poznávat sebe samotné, ale i komunikovat. Také učíme profesní učitelskou etiku, kulturu mluveného projevu, sociologii rodiny, věnujeme se výchově dítěte v rodině. Ve studijním plánu učitelství pro mateřské školy najdete i předmět Interkulturní výchova. Jedna věc jsou teoretické disciplíny, ale důležitá je praxe. Studenti mají například za úkol vést rozhovor s učitelkou a také s ředitelkou mateřské školy, pokusit se o zorganizování ankety mezi rodiči… Komunikaci s dětmi většinou zvládnou, ale jiné to je v komunikaci s rodiči nebo se zástupci zřizovatele.

Myslíte si, že kapacita vysokoškolské přípravy budoucích učitelek MŠ je dostačující? S novým platovým předpisem „spadly“ učitelky se středoškolským nebo vyšším odborným vzděláním mezi nekvalifikované, což je samo o sobě nefér. Neumím si ale představit, že by vysoké školy „pobraly“ tolik zájemců o studium, jako je učitelských míst v českých školkách.

Řekla bych, že učitelky, kterých se nový předpis dotkl, to opravdu mohou chápat jako morální újmu. Na druhou stranu se ale pořád volalo po zvýšení profesní prestiže učitelek mateřských škol a od roku 1920 se usilovalo o to, aby existovala možnost vysokoškolského vzdělání i pro předškolní pedagogy. Jejich práce je náročná a je třeba, aby se na ni co nejlépe připravili. Je třeba, aby se připravili nejen po praktické stránce, ale získali širší rozhled, naučili se pracovat s informacemi a osvojili si různé strategie. Prvním rokem se u nás studuje učitelství pro MŠ i v kombinované formě. A na studentech, kteří si zvolili tuto formu, vidíme, že potřebují získat i určitý nadhled. Vytvořila se tam dobrá skupina, mohou si mezi sebou vyměňovat zkušenosti, poskytují si jakousi supervizi. A také poznávají, že teorie, kterou se učí, má význam, zjišťují, že ji potřebují i proto, aby si mohli obhájit svou práci. Navíc zjistí, že to, co dělají, dělají dobře, a že aniž si to uvědomují, je jejich práce opřená o základ, který je ukotven v pedagogické teorii. Myslím si, že učitelky mateřských škol, které chtějí studovat, tuto možnost mají, nabídka vysokých škol je opravdu široká.

Co si myslíte o kroužcích v mateřských školách?

Záleží na tom, co chápeme pod pojmem kroužek. Někdy jsou to aktivity, které se uskutečňují v odpoledních hodinách, a vede je učitelka mateřské školy - třeba sportovní hry nebo cvičení pro rodiče s dětmi. Ale vadí mi, když se dítě vytahuje z herní skupiny, od nějaké činnosti, a jde dělat něco „na povel“. Navíc v mateřské škole je rozmanité podnětné prostředí, a pokud nabízíme nějaké zájmové kroužky vedené externisty, jako bychom předškolní vzdělávání degradovali. Navíc někteří externisti nemají takovou úroveň jako učitelka mateřské školy. Zastávám názor, že pokud mateřská škola chce nabízet zájmové kroužky, tak by měly probíhat odpoledne a měly by je vést učitelky MŠ. V současné době s docentkou Evou Opravilovou analyzujeme výsledky výzkumného šetření, které proběhlo v rámci Výzkumného záměru MSM 0021620862 Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání. Ukazuje se, že existují děti, které během jednoho týdne absolvují i osm kroužků. Tím se děti přetěžují, neurotizují. Ani nemají šanci samy si vybrat aktivitu, čekají, že je pořád někdo povede, bude jim všechno organizovat. Jsem odpůrcem kroužků v mateřské škole. Pokud se mateřská škola rozhodne jít cestou bez kroužků, musí ale rodičům ve vlastním zájmu vysvětlit, jak probíhá činnost s dětmi, že děti v mateřské škole cvičí, zpívají, malují, někde hrají na flétničky nebo chodí plavat a mnoho dalšího. Každá mateřská škola by měla svou činnost propagovat, pochlubit se s tím, co dělá. Navíc mateřské školy, které kroužky zrušily, nejsou bez dětí, a je tam více času i na různá setkání, tvořivá odpoledne.

Máte možnost srovnání se zahraničními mateřskými školami? Jsou naše školky v něčem výjimečné?

Před časem mě navštívila kamarádka, která žije v USA a její syn tam chodí do školky. A já jsem ji vzala do jedné naší mateřské školy. Byla velmi překvapená, a to nejen prostředím. Velké prostory, herna, klavír…, ale i to, že děti ve školce dostávají najíst a že se zde snaží dodržovat zásady zdravé výživy. To, že školka má zahradu a že učitelky jsou všestranné. A také to, že dítě může chodit do školky na celý den. Byla jsem na naše školky hrdá. Určitě se můžeme inspirovat, ale naše školky jsou dobré, dokonce vynikající, a v zahraničí nám je závidějí.

Chodila jste do mateřské školy? Jak na ni vzpomínáte?

Ano, chodila. Měla jsem dokonce velké štěstí, že jsem se do své školky vrátila během studia jako praktikantka a po škole jako učitelka. A měla jsem možnost pracovat s učitelkou, která mě měla ve třídě. Na toto období velmi ráda vzpomínám, a proto kladu velký důraz na propojení teorie a praxe, o což se například snažíme při organizování konferencí či odborných seminářů, které pořádá katedra primární pedagogiky v úzké spolupráci s Asociací předškolní výchovy.

PHDR. JANA KROPÁČKOVÁ, PH. D., se narodila v roce 1967. Vystudovala pedagogiku předškolního věku a učitelství pro 1. stupeň ZŠ (PedF UK Praha) a dále doktorské studium PedF UK Praha ve studijním oboru pedagogika. Pracovala jako učitelka MŠ a ZŠ, vyučovala na gymnáziu a nyní působí na PedF UK Praha jako proděkanka pro studijní záležitosti a přednáší na katedře primární pedagogiky. Před čtyřmi lety vyšla v Portálu její kniha Budeme mít prvňáčka.