z jiného úhlu pohledu

Mojpol, já zažila povodně v Praze na korbě jednoho z náklaďáků, co vozily dobrovolníky celou tu první noc po městě, dělali jsme hráze z pytlů písku tam, kde nakonec stejně bylo moře, ale to nikdo nemohl tušit, byli tam i 16tiletí kluci, bezdomovec a kluk s holkou, co šli na rande, ona v sukni a silonkách, všichni pomáhali, kdo se namanul a mohl, přisednul... každý vidí to, co vidět chce, samozřejmě, že jsou i čumilové, ale ti jsou přece všude (smajlík, co si klepe na čelo)

O půlnoci jsme byli na Malostranské, někdo zapnul rádio a hráli hymnu ... všichni jsme tam stáli a byli tu chvíli zticha, kousek od nás začínalo moře, a pak přijela sanitka s vodou a sušenkama - jezdila s ní holka, s níž jsem se osobně seznámila o pár let později, nedávno jsem zjistila, že naši noví kamarádi taky pomáhali a pravděpodobně jsme se potkali na betonárce...

Myslím si, že my Češi si sice hrajeme na svém písečku, ale jakmile je třeba, umíme pomoci a nejsme lhostejní, a to je důležité. Ne rovnou celý národ odsoudit.