Porod s dulou, psáno dulou

Dovolte mi sem vložit můj článek, který vznikl po jednom z posledních porodů, možná to tu pro někoho bude zajímavý pohled z druhé strany...

Porod s dulou, psáno dulou.

Tak, všechny přijímací procedury jsou za námi. Jsme tu už samy. Zhasly jsme si, jen trocha světla dopadá z koupelny. Vnímám dech ženy vedle mě, vnímám, jak se mění, dýchám v duchu s ní. Když mám pocit, že se dech někde zadržel, stojí, vzpírá se vyjít do bolesti, nadechnu se nahlas, vydechnu jak to jen jde. Chytá se mě vlastně mimoděk. Napouštíme vanu, leží v ní, odpočívá, stahy se trochu uklidňují, srovnávají. Něco jí vyprávím, rozpráví o miminku, jaké asi bude, jak mu je teď. To když právě neprodýchává bolest. Během stahu mě neslyší, nevnímá. To je dobré znamení, že se ponořuje do sebe. Občas jí připouštím teplou vodu, podkládám hlavu, podám vodu. Vybírá si olej do koupele a celá místnost se plní jemnou vůní. Cítím život, olej a vodu. Nemocnici ne. Uvědomuji si, že nevím, jestli tu teď byla asistentka, nebo ne. Její návštěvy jsou tak klidné a rychlé.. Jsme s maminkou úplně napojené, přesně vím, kdy už se necítí dobře. Po hodině vylézáme z vany. Pohybujeme se po místnosti, stahy se zesilují. Hledám vhodné polohy, vždy, když má potřebu změny, navrhnu něco nového a celý porod se jako kouzlem pohne někam dál, směrem k závěru. Něco se uvolní, něco praskne a zase se uvolní. Je úžasně statečná, obdivuji jí. Začínají přicházet bolestivé stahy. Už se těžko rozdýchávají, obličej se křiví, je v něm strach. Nabízím jí coca-colu, co jsem objevila v tašce. Vychutnáváme si jí spolu, smějeme se tomu, jako v baru, je to legrační. Ale jen ty chviličky mezi stahy. Ty jsou už pořádné, přicházejí téměř bez přestávky. Občas jí pohladím po nohách, když vidím, že zatíná svaly. Už se opírá. Masíruji jí záda a tisknu boky. Ptám se, zda ještě necítí tlak. Už nemluví, trochu se o ní začínám bát, jako vždycky o každou, když už to hodně bolí. Ale věřím jí, tahle je silná, velmi silná. Bere si hroznový bonbon. Už to tlačí, povídá. Opírá se o mě, věší se na mě, tak je to dobré, skvělé. Vše se velmi zrychluje, vnímám její obavy, sahá si ke kořenům. Bolí to, bolí to moc, ale už bude konec. Jste šikovná, moc šikovná, šikulko. Miminko tu bude brzy s námi.
Netlačí dlouho, jde jí to. Už vidíme hlavičku, sahá si na ní, vidím také její rozšířené zorničky, vidím její bolest a soustředění. Držím jí za ruku. Ještě dvakrát zatlačí a je tu kluk. Je nádherný, nádherný. Chce se mi plakat, jak je krásný a klidný. Bylo to rychlé, není tu ani doktor, ani dětská sestra. Je tu ticho a úžasný klid, chlapeček nepláče, jen trochu kucká a ona si ho bere na břicho, on hledá bradavku.. Jsme tu tři. Zase sami, není tu o moc víc světla než před porodem. Teď se bude chvíli šít, ale to už nic není. Nový člověk je tu s námi, zdravý a krásný. Tak všechno nejlepší….

Jana