Re: Omdlévání

Ahoj, mám to podobné, několikrát jsem omdlela při odběru krve, naposledy v 15ti mi střihali uzdičku v lokální anestezii a ikdyž jsem si řekla, jak to zvládám dobře (opravdu nic nebolelo, vstala jsem a žuchlanaštěstí už nic dalšího-jen to braní krve, tak jsem se s tím musela vypořádat.
Na kontrolní odběry krve chodím pravdelně (2* do roku + odběry třeba v těhotenství a preventivní), vadí mě se i jen kouknout na samotnou stříkačku, takže každopádně mám zavřené oči a ještě se "koukám" jinam, mám pocity slabosti a svědění v ruce, z které mě budou brát krev-ale úspěšně to zvládám, ač si ze mě dělají srandu (většinou ten odběratel, který mě nezná se leká)-normálně hlasitě z hluboka dýchám-až do břicha, už než mi dají škrtidlo-což mi pomáhá soustředit se na dech a zároveň k sobě přivést dostatek kyslíku-zjistila jsem, že jinak při takových situacích zatajuju dech a potom se dobře omdlévá, zvlášt´, když si člověk představí ještě ten úkon. Si ze mě dělají srandu, že jsem porodila 2 děti a jančím při blbým odběru krve

Mohu jen děkovat, že jsem zatím nemusela podstoupit žádnou operaci a při porodu jsem zvládla i kanilu v ruce, ale měla jsem jiné starosti-spíše teda radosti-porod jako takový mi byl řekla bych až příjemný-dokud na mě třeba někdo nešahal a nechtěl mě třeba po porodu šít, i když jsem to zvládla třeba ne příliš důstojně-řvala jsem, neomdlela jsem-možná proto, že se potom 2 hodiny leží..Bych do toho šla znova!
Jestli chceš miminko, jdi do toho, sepiš porodní plán, vyber porodnici-spostu úkonů můžeš odmítnout a když to bude jinak, tak třeba nad tím nestačíš přemýšlet nebo se na to stačíš alespoń duševně připravit.