Re: Možná

ahoj,
to ses do toho opřela . Prospěch ve škole super, ale nevíme třeba, jestli jsi jinak ty i tví rodiče v životě spokojení.
Mě na tyto stránky přivedl jiný příběh. Náš syn Jára, kterému je 17
taky jako ty netrpěl z naší strany přílišnými zákazy. Měl domov, rodinu a lásku jako ostatní děti.
Před dvěma lety se dal na kulturistiku, přeháněl cvičení, přeháněl přísun "dovolených" doplňků potravin, nejedl s námi atd. Nedal si říct. Strhal se. Před půl rokem musel na dvě komplikované operace plotének. Teď necítí část nohy,
prášky na nervy a káva nahradily proteiny a želatiny.
Už od puberty byl "jedinec", který si sám poradí, nosí vyholenou hlavu, teď nosí v uchu čtyřcentimetrového modrozeleného "šneka".
Žije bez kamarádů, nežije veselý život ani on ani my, kteří s ním
cítíme. Začal dokonce koktat vypadal jak holohlavá hromádka neštěstí. Až poté co s ním mamka ostře promluvila a vysvětlila mu, ať zkusí chovat statečněji, koktání okamžitě přestalo. Není dobré upínat se příliš na své vlastní tělo (ani na svoje ego)! Pavel