Re: Dudlík a předkus

Může a nemusí.
Naše malá je asi odstrašující případ, budou jí 4 roky a na spaní ma dudlík. Konzultovala jsem to s pediatričkou, ta se k tomu staví neutrálně, zubař jasně řekl, že pokud by si po odebrání ňuňáka začala cucat palec (což se stalo), je mnohem lepší dudlík, palcem by si více zdeformovala patro. Takže jsme u dudlíka. Má ho skutečně jen na spaní. A jen na spaní doma. Ve školce ho nemá, ale taky povětšinou neusne, spíš se mrská v postýlce a okukuje co ostatní děti a diskutuje s paní učitelkou, což je blbý, protože odpolední spaní potřebuje, když odpoledne nespí, je večer přetažená a o to hůř usíná.
U nás se sešlo víc věcí, malá je hyperaktivní, má poruchu soustředěnosti, a ňůňa před spaním jí vyloženě uklidní. Zakousne se, a jede. Když jsme to zkoušeli bez ňůni, byl to děs. Po 4 letech si troufnu říct, že rozeznám, když malá brečí vzteky, únavou, od bolesti. Tohle bylo něco strašného. To nebyl pláč, to bylo koncentrovaný zoufalství.
Protože chodíme pravidelně na dětskou psychologii, téma dudlíku jsem nahodila, podrobně jsem popsala jak probíhaly pokusy o odchod dudlíka do neznáma. A paní doktorka jednoznačně řekla, že než malou takhle trápit, tak prostě dudana nechat. Čím bude starší, tím snáz se ho pak zbaví.
Jestli máte někdo podobnou zkušenost, dejte vědět, jak jste dopadli třeba v 5 nebo 6 letech. dík.