tábor

Já se přiznávám, že jsem tábory vyloženě nesnášela, děsně se mi stýskalo a nedokázala jsem to překonat. jsem jedináček a byla jsem na rodiče hodně fixovaná, rozhodně mne ale třeba nerozmazlovali, to spíš naopak, chtěli, abych se otrkala,(byla jsem brýlaté zakřiknuté dítě, které se v neznámém prostředí blbě aklimatizovalo), tak mne na ty tábory nutili, ať se otrkám. Už v květnu jsem se netěšila na prázdniny, že budu muset na tábor. A tam jsem málem stříhala metr a tajně řvala na záchodě. Jezdila jsem pokaždé na jiný tábor, kde jsem nikoho neznala a nebyla jsem ten easy typ. Zvláštní, protože dnes jsem docela společenská. To jen moje vzpomínky. Dnes už to vidím z pozice rodiče z jiného úhlu, že ti rodiče občas nemají jinou možnost, než dítě upíchnout na tábor, když prázdniny mají dva měsíce...

ad Samuel - on je flegmatik-melancholik, hodný, leč uťáplý, neprůbojný. Bojové sporty ho ale lákají, a já to vítám s povděkem, protože si myslím, že přece jenom mezi klukama aspoň o nějaké procento stoupne v ceně, bude-li mít aspoň nějaký sval, kondičku, schopnost bránit se. Zatím je kost a kůže a asi vždy bude, má to v genech.