Re: ahojky ....

Kami, tohle je tak tezky a netrapit se myslenkama asi nejde tak lehce
Ja vzdycky premyslim o tom, jestli bych se dokazal starat o nemocne dite, divat se na neho, jak trpi a byt bezmocnna Kdyz jsem byla na reha s Jendou, tak jsem tam potkavala pani, ktera mela asi 15-leteho kluka, byl uplne mimo, tekly mu sliny, nepritomny pohledvzdycky ji ho prinesly, ona si ho hodila pres rameno a nesla ho do auta. Ta zenska se musela silene nadrit, kdyz si predstavim ten jejich denni rezim, ufff. Nevim, co mel za nemoc, jen jsem si tehdy rikala, ze musi byt strasne silna a ja bych tohle asi nedokazala

Doufam, ze se nezlobis, ze jsem se tak zeptala, jen me tak napadlo, ze doktori hned vyhrknout ortel a jako reseni vidi ukonceni ... a nekdy se rodice rozhodnou i proti tomu jejich navrhu.

Urcite se tim netrap, jak napsala hezky Rosie, nikdo Te za tohle soudit nemuze.
Spis si myslim, ze udelat tohle rozhodnuti musi stat hodne sil