Re: vztekani

Šly jsme po náměstí a na poslední chvilku jsem si všimla, že tam leží mrtvej ptáček. Foukal mírně vítr, tak se mu nadzvedávaly pírka. Říkám Dani, že ptáček spinká, ať ho nebudí a hnaly jsme pryč. Ona se na konci náměstí utrhla a běžela zpátky, že pipi hají cháápšíí chááá pšííí a nini nini že bude hladit
A už jsem jednou měla taky vztekáního dost. Byly jsme venku. Pořád schazovala na zem klobouček, pak už byla vzteklá. Já jí domlouvala v klidu, zkoušela jí i dát svojí kšiltovku, nasadila si její klobouček. Nic nezabíralo. Vztekala se a dřepala si na zem. Tak jsem se otočila, že jdeme radši domu, než aby tohle poslouchalo celý město. Mám blbej pocit z toho, co si ostatní budou myslet. Dani šla za mnou, ale chtěla na ruku. Já mam blbý golfky, co se ovladají blbě jednou rukou, stáčí se. Nechtěla ani ťapat, ani do kočárku. Zase scény. Pak na mě nějakej starší chlap arogantním gestem naznačil - ukázal na všeštící dítě na zami a to jste měli vidět. Bylo mi fakt do pláče. Ani nevim z čeho víc, z Dani nebo z jeho postoje. Pak mi vběhla z chodníčku na parkovišti před bytovkou do silnice a zrovna přijíždělo auto, ani jsem nestihla zabrzdit golfáče, ty ujížděly z kopce a já triskala pro Dani pár metrů za mnou. Na poslední chvíli. Přišla jsem domu úplně vyřízená. S pláčem na kraji. Snědla jsem celý balení piškotků v čokoládě, dala si kafe a řekla, že už s ní nikdy ven nejdu.