perthes

Dobrý den,
poprvé u mě tuto chorobu diagnostikovali v sedmi letech, v roce 1992. Tehdy nám o této nemoci moc neřekli, ani o možnostech léčby a nějakých následcích, pouze navrhli konzervativní léčbu v příšerné léčebně v Albrechticích, kde se čekalo, jak se můj stav bude vyvíjet. Dva roky jsem ležela se závažím, po roce mi postupně přidávali minutu stání, potom pět minut chůze. Můj stav se bohužel nelepšil, naopak noha mě pořád bolela, až mě rodiče přes protesty pana primáře z Albrechtic odvezli a začal mě léčit MUDr. Musialek, tenkrát v nemocnici v Ostravě na Fifejdách. Podstoupila jsem operaci, která se podle všeho zdařila a bylo mi řečeno, že do budoucna budu naprosto v pořádku, pouze zkrat LDK 2cm, skoliosa, rekreačně sport, jinak bez omezení. Dnes je mi 23, doteď jsem fungovala dá se říci normálně, dokonce jsem se věnovala pěší turistice. Až před několika měsíci jsem začala pociťovat bolesti při chůzi v levé kyčli stejné jako tenkrát a na dva týdny jsem přetala chodit úplně, takže jsem se lekla, jestli se perthes náhodou nemůže vrátit. Na ortopedii mi řekli že nemůže, udělali mi rtg, sono, vyloučili zánět, artrózu, dostala jsem prášky proti bolesti, napsali mi elektroléčbu, kam jsem potom týden musela dojíždět (je to sice kousek, ale nedošla jsem) a poslali mě domů s tím, že mi vlastně nic není a s doporučením, že když mě ten kloub bolí hlavně při chůzi, tak ať nechodím! Naštěstí se učím na státnice, takže chodit teď moc nemusím, ovšem pokud potom budu hledat práci, nevím jak do ní dojdu. Příští týden jdu asi po šesti letech navštívit MUDr. Musialka, tak jsem zvědavá, co mi řekne on. Pokud by se zde vyskytl někdo s podobným osudem, protože nás bohužel není málo, budu ráda, pokud zde napíše své zkušenosti. Všem mainkám bych chtěla dodat hodně odvahy, je to boj, ale dá se vyhrát.