Výročí znovuzrození našeho syna

Ahoj lidičky, občas sem mezi vás také ještě maličko nakouknu, ačkoliv u nás doma již žádné děti v tom pravém smyslu nejsou a tedy nejsou ani takové ty problémy, které toto radostné rodičovské období provázejí... Aby nebyla mýlka, problémy samozřejmě jsou zase jiné, ale to už nejsou témata pro tuto rubriku.

O tom vlastně ani mluvit nechci, chtěl jsem jen, pokud se tady ještě vůbec najdou nějací pamětníci Mecháčkových výchovných eskapád, tak trochu připomenout, že je to dnes přesně 2 roky kdy se nám ve 21.15 znovu narodil náš nejstarší syn. Je to jednak jako poděkování jeho andělu strážnému, kterému nepřestaneme do konce života být dost vděčni za jeho zásah skutečně v pravou chvíli, a pak také jako malinké, leč ne zcela bezvýznamné, memento pro vás všechny, kteří dnes a denně bojujete s pubertální armádou, složenou z nezájmu, neochoty, nepochopení, negace, nesmyslnosti, nelogičnosti a všech těch ostatních negativ a hledáte (marně přátelé !!!) odpovědi na své otázky - proč je takový/taková ??? Mám pro vás možná odpověď - protože ŽIJE !!! Žije přesně tak, jak umí a chce a buďme všichni šťastni, že je to tak a že se s ním můžete do nekonečna dohadovat o příchodech domů, úklidu, známkách a jiných radostech. Protože, rodičové milí, puberta je sice trudné a místy až strašlivé období, nicméně není nic strašnějšího, než o ni najednou třeba přjít...

Tolik moje malé okénko do minula, přeji vám všem hodně zdaru, hodně sil a hlavně mnoho a mnoho skvělých zážitků s vašimi potomky, a ať se vám vyhýbá všechno zlé.

Mecháček