nejde (??)

U zrušení církevní svatby je vše jiné. Zatímco může být pár úředně rozveden, v očích církve jako by byl stále spolu. Málokdo totiž ví, že CÍRKEVNÍ ROZVOD je nesmysl, nic takového neexistuje. Po přezkoumání případu mohou partneři dostat svobodu, ale ne ve smyslu rozvodu, nýbrž prohlášením celého manželství od počátku do konce za neplatné. Důvody, kvůli kterým je možno svazek označit od počátku za neplatný, by měly existovat již v době uzavření svazku, ale byly zamlčeny. Mezi tyto důvody patří například fakt, že jeden z partnerů si absolutně nepřeje děti, nebo přiznání jednoho z partnerů k nevýlučnosti vztahu (tj. k nevěře), či zamlčení vážného zdravotního či ekonomického stavu. Pokud ale začne po několika letech soužití manžel svou družku být, nebere se tento důvod jako dostatečný pro zneuznání manželství. Formulka „v dobrém i zlém“ je klíčem k pochopení tohoto odsuzovaného faktu. Žena se tedy může rozvést úředně, ale církevně zůstává stále ve svazku, jen žije odděleně od svého muže. S případným novým manželem má tedy opětovnou svatbu v kostele znemožněnu. Taktéž nemůže chodit ke svátostem. Přesto, v katolickém pojetí, porušením svazku manželského z těchto důvodů nezaniká nikterak právo účastnit se života farnosti. Člověk, který stojí před tímto těžkým rozhodnutím, není církví nikterak „odepsán“a s Bohem se může setkávat i nadále, mimosvátostnou cestou.