V tento moment si myslím,že bych nebyla silná na to jít na potrat a nechala bych osudu zda miminko po porodu přežije,jsem slaboch,já vím,na druhou stranu bych se bála toho že bude trpět tak z toho důvodu bych na potrat šla s vědomím,že to čas zahojí s vědomím,že budu celý život vzpomínat na to jaké by to asi bylo...ani nevím jestli bych se dokázala nebo chtěla o jakkoliv postižené dítě postarat,nevím jestli bych zvládla se dívat na to jak trpí po každé operaci,jak se mu smějí děti,puberťáci či dospělí,jak bych zvládala jeho výčitky a volest v očích,jak bych zvládala tu tíhu,že vše mohlo být jinak,stačilo jít na potrat...ikdybych žila a od malička vychovávala dítě v pozitivním duchu,přesvědčovala sebe a okolí,že je normální jen se liší tak nevím zda bych na tohle měla sílu a chuť obětovat svůj život postiženému dítěti...já si uvědomuji,že lidský život není hračka,která se dá koupit a že bych si vybrala jen zdravý a silný plod...život je prostě život,jaký si ho uděláš takový ho máš...snažím se neodsuzovat lidi za jejich názory,jde přeci o jejich životy,nemůžeme někoho nutit žít podle nějakých tabulek a které tabulky by byly ty správné?
a samozřejmě za chyby
Rybářský denČeské Budějovice
Povídání o bylinkáchChrudim
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.