Re: Impotentní partner

Ahoj Natascho,
sjíždíme stejné diskuze. Na diskuzi, ze které čerpáš námět nepřispívám, neb by mě za mé názory a činy jistě moralistky ukamenovaly, ale vím, o co go.
Mám podobný názor jako Sl. Marplová. Pokud by se mému partnerovi něco přihodilo a stal by se impotentním, brala bych ho stále jako partnera a snad by se sex nějak vyřešil pomocí jiných technik. Otázkou je, co by to udělalo s psychikou partnera, zda by se necítil méněcený a tak. Mám zkušenost z minulosti, kdy můj tehdejší přítel měl zdravotní problémy a ne vždy byl funkční. Dalo se to snášet, ale ne moc dlouhou dobu, připadala jsem si v té době naprosto nepřitažlivá, on měl z toho depky, no nic moc. Takže já bych do vztahu s tak postiženým člověkem nešla, vím, že bych nebyla spokojená.
Ovšem poznala jsem pár, kdy "on" je transsexuál (původně žena lesba) a má partnerku a byli v pohodě. A nebo třeba lesby, taky mají nějaké své sexuální praktiky a jsou spokojené. Takže věřím, že nějaká žena by i ve vztahu s impotentním partnerem mohla být ok. Je hodně rozvedených holek s dětma, co jsou dlouho samy a je pro ně důležité, aby byl nový partner hodný, měl je rád, měl rád jejich děti, takže by jim to třeba vyhovovalo.
Ovšem je otázka, v jakém psychickém stavu by takový člověk, celý život impotentní a vědomý se své odlišnosti, byl. Někteří postižení jsou určitě v pohodě, ale já si myslím, že se hodně snaží svůj handicap kompenzovat nějak jinak. Viz. případ, co se tady na Rodince taky řešil, ten hluchý tatínek, co si osvojil syny partnerky a ona mu potom nachala na krku děti i obrovské dluhy.
K.