Re: bipolární afektivní porucha 2.

Přesně tak.

Laďulko,

musíš si promluvit s manželem. Chlapům spousta věcí nedochází, nechtějí je řešit… musíš být důrazná a ještě důraznější. Jsou to vážné věci, překroč svůj stín, začni hledat řešení tam, kde jsi ho dřív nehledala.
„Manžel si nemůže vzít dovolenou, příbuzní nikde, sousedka taky ne….“
A co kdyby tě odvezli jednoho krásného dne houkačkou? To by si manžel také nevzal dovolenou?
Pokud tedy opravdu nemůže, obrať se na nějakou charitu (zeptej se své lékařky, jestli by nevěděla), najdi si studentku na výpomoc, nebo nějakou chůvu.

Nemám tuto nemoc, ale jako většina matek jsem v životě taky řešila priority. Měla jsem třeba velmi zlobivé dítě (zlobivé tak, že se třeba nepřebalil, neobléknul, aniž by zuřivě kopal a mlátil kolem sebe, rvačky na denním pořádku…) a do toho jsem byla těhotná. Gynekolog mi doporučil najmout chůvu, neriskovat, že potratím. Vzala jsem chůvu, donosila dceru. Dcera se narodila se silnou žloutenkou na hranici trvalých následků, zvládla to. U nedonošených dětí se tato hranice ale výrazně posouvá dolů, pokud by byla nedonošená, pravděpodobnost trvalých následků by byla vysoká (hluchota apod).
Zpětně jsem ráda, že jsem prosadila své řešení u manžela, ignorovala konvence i názor širší rodiny.
A nebylo to poprvé ani naposled .
Zdraví matky má zásadní význam pro všechny ostatní.
Moc a moc držím palce.