Zajímavé téma, které nutí přemýšlet. S manželem jsme spolu 5,5 roku (manželé 1,5 roku).
Klady- nechce po mě, abych vařila, když ví, že to nesnáším (občas ho překvapím a on má pak děsnou radost), vůbec mu nevadí, když zajdu 1-2x týdnně s holkama večer na vínko, naopak, chce abych se odreagovala, ví že je to záhul, starat se celý den o malého a rozhodně by se mnou neměnil (říká, že by šel na mateřskou moc rád, ale jen na poloviční úvazek),je velice inteligentní (což mi moc imponuje), je hodně citlivý a chápavý (někdy mi přijde, že půlka jeho mozku je ženská), je mojí nejlepší kámoškou, které řeknu všechno, skvělý milenec, a teď to nejzásadnější, za co si ho nejvíc vážím, jak miluje svého syna, jak se mu umí věnovat a hrdě sleduje každé jeho nové krůčky, každému se chlubí, že umí už tohle a tamto, byl mi oporou v těhotenství, bez něj bych asi neporodila a nezvládla šestinedělí. Pro druhé by se rozdal. Neustále mi říká, že jsem sexy a krásná (i když oba víme, že vypadám jak čuník). Ještě k tmou, jako třešínky na dortíku . Je krásný, přitažlivý, vydělává (pro nás) dostatek peněz a má skvělé rodiče, kteří mě skvěle přijali do rodiny a milují našeho syna.
Zápory - všude chodí pozdě, je dost nespolehlivý (ale ví o tom a snaží se změnit, zatím teda marně), někdy hodně urážlivej, někdy moc přechytračelej a důležitej a hlavně po technické stránce zcela nechopnej (i přidělání poličky bývá problém), ale zručná jsme u nás já, takže se skvěle doplňujem. Taky je děsnej bordelář, ale zároveň miluje čistotu, tzv. bordelář pedant, ale jak je vidět, vzala jsem si toho pravého, protože klady převažují. jsem moc ráda, že je mám - kluky moje
