Re: Imaginární přítel

Tak moje dítě se v osmi měsících samo teprve posadilo, lézt začalo až v devíti. O nějakém chození nebyla v té době ani řeč. A nemyslím si, že by byla zaostalá.

Jinak co se týká imaginárních kamarádů, tak nějakého konkrétního nemá, ani vyloženě oblíbeného plyšáka ne. Pokaždé tahá něco jiného, ale vyloženě to nevyžaduje. Zato máme doma spoustu imaginárních zvířat, každou chvíli musím hladit nějakého imaginárního psa nebo kočku, musím koukat jak vrtí ocasem atd. Tuhle jsme měli v posteli housenky a žížaly a museli jsme je přikrývat, protože chtěli spinkat a byla by jim zima.
A taky si dcera často hraje na to, že je pes - lozí po čtyřech, vyplazuje jazyk a dýchá jako pes, dělá si pelíšek, štěká a vrčí atd. Dokonce jsem jí musela dát na zem "granulky" a do misky vodu. A je jí jedno kde to dělá - tuhle se rozhodla po hodině plavání, že je prostě pejsek a nedalo se s ní hnout - kolem celého bazénu šla do sprch po čtyřech s vypláznutým jazykem. Nejhorší je, když ji někdo osloví a ona se začne hrozně rozčilovat, že není žádná Anetka ale pejsek. Lidi nechápou, já bych ji zato nejraději přetrhla, ale co nadělám? Tak doufám, že je taky normální a jednou ji to přejde.