Re: Jak vysvětlit dítěti, že mu opravdu nemůžu kupovat každý den nějakou hračku?

Tak tohle u nás neznám. Ale znám to u kamarádky.
Moje dítko má 4,5 roku a minulý týden si PRVNĚ v životě řeklo v obchodě, že by něco chtělo - skleničku (fakt hezká, s dvojitým sklem, se třpitkama). Nejdřív si jí prohlížela, ze všech stran a pak to vyřkla. Mě to teda potěšilo, prohlídla jsem si jí, řekla jsem, že je vážně hezká a že si myslím, že jí můžeme koupit. No byla šťastná .
Na nákupy, pokud to jde ji nebereme, ale když jde s náma, tak chce vždycky rohlík - tak jo, ten má vlastně na každém nákupu. Takže u nás místo hračky - rohlík . Ale jinak nemá problém ani v hračkářství - prohlídne si a hotovo. Pokud ji něco opravdu zaujme (a že to poznám), tak jí navrhnu, že by si o to mohla napsat Ježíškovi, nebo si to přát k nar/svá. Naštěstí ji zaujmou vždycky kvalitní hračky a né takové ty všelijaké malinké panenky, česací koníci, panáčci všecho druhu a jim podobné, co se pak válí všude možně.