Re: Prázdniny

Fialko, Lído, fakt nesuďte. Mně taky všichni říkali, jak syna rozmazluju, a že jsem strašná matka, když "nepustím" syna samotného ze školy (10 minut pěšky na vesnici), a že syn je vy.ůraný, protože pořád chodí za paní učitelkou (ještě ve školce). Přitom já mu nebránila a byla bych stokrát ráda, kdyby šel sám, jenže jsem nic nechtěla lámat přes koleno, a CÍTILA JSEM, že se fakt cejtí blbě (když ani doma kolikrát nechtěl zůstat sám v jedné místnosti). No vida, a po letech se přišlo na to, že je aspík, dr. odhadla, že to je nejspíš jakýsi zvyk mít v místnosti "do počtu" někoho dospělého a proto těžko přijímal odluku. A podle všeho byl součástí toho i strach (synův) z vrstevníků.

Nechci tím proboha říct, že Petra má autisty, ale! Jestli existují mámy, které opravdu milují své děti opičí láskou a nenechají jim ani trochu volnosti, tak jistě existují i mámy (jako jsem já), které nic nechtějí úplně lámat přes koleno a... A koneckonců syn už dnes chodí ze školy sám (asi 20 minut a přes frekventovaný městský okruh), dokáže být hodinu, dvě i čtyři doma sám, jistěže občas jede ze školy domů sám MHD a platí si kartou, a občas zvládne i sám jít do hypermarketu a koupit si odpolední sváču. A zatímco ještě loni odmítal jet na tábor, tak letos už jede a podle všeho se těší. Prostě takovým citlivějším dětem osamostatnění trvá dýl - a vy NEMŮŽETE VĚDĚT, jestli Petra nebo kdokoliv jiný je případ opičí lásky anebo jen toho "nelámání přes koleno".