Re: Věříte na věci mezi nebem a zemí?

Inko,
dvakrát jsem měla podprahovou informaci, kterou jsem potlačila. Dvakrát jsem dopředu pocítila, že mi odejdou dva velmi blízcí lidé. Pokaždé jsem se s nimi byla rozloučit.

Poprvé to bylo s dědečkem, který byl v nemocnici a já ráno po odběrech letěla za ním, ještě než ho odvezou na procedůru. Byl neskutečně nabručenej. Dostala jsem vynadáno, že nevím, kdy mám přijít. Stála jsem jak opařená a dívala jsem se, jak ho zřízenec veze k výtahu a jak do něj zajíždějí. V té chvíli mi proběhlo hlavou, že je to naposledy, co ho vidím, a do očí se mi vhrnuly slzy.

Podruhé to bylo opět s dědečkem. V té době jsem měla dvouletou dcerku a bydleli jsme cca 200km daleko.Byly Vánoce, pak Nový rok. Před odjezdem za manželovými rodiči jsme u babi s dědou přenocovali. Když jsme měli odjet, bylo mi najednou neskustečně smutno a byla jsem naměkko. Chtělo se mi brečet. Proběhlo loučení. Ale mě něco pořád táhlo zpátky za dědou. Seděl v křesle, špatně se mu chodilo. Přišla jsem k němu, objemula ho a řekla, že ho mám ráda. Stejně jako já měl slzy v očích. Podíval se na mě a říkal mi, že u nich mám vždycky místo, že můžeme s Elí kdykoli přijet. Ale oba jsme věděli, že se vidíme naposledy. Zemřel necelý měsíc poté. Pár dní před smrtí mi volal, byl v náladě, protože ho bolelo celé tělo, nemohl dýchat, léky nezabíraly, tak hledal úlevu ve víně. Nevím, co mi povídal, nerozuměla jsem mu, ale musela jsem ho poslouchat, ani mě nenapadlo, že bych měla zavěsit. A pak jsem jednou večer o půl osmé zavolala k babi a dědovi domů. Zvedla to babi, děda sledoval zprávy. Nemluvila jsem s ním, ale byla to poslední příležitost slyšet ho promluvit z dálky. Za 45 minut zkolaboval. Teta ho oživila, ale šance na přežití byly mizivé. V nemocnici zemřel den na to.

Takže ano, věřím, že je něco mezi nebem a zemí. A taky jsem pochopila, že člověk by neměl mít dluhy a měl by se naučit říkat lidem, co skutečně cítí a jak rád je má. Před pár dny jsem opět intenzivně pocítila, že se někdo blízký chystá odejít..... Je mi smutno, moc smutno, ale má to tak být. Dostala jsem příležitost se rozloučit a udělala jsem to.