Re: Umíte si hrát s dětmi?

Tak já se taky trochu divím, i když moje dcera jako holka v pubertě mně už na hraní dávno nepotřebuje. Myslím, že nejde o to hrát si pořád, ale aspoň po určitou dobu /mohou to být krátké úseky/ být dítěti k dispozici a spíš ho následovat a podporovat, aby si skrze hru objevovalo, jak se věci mají. Když to nedělá máma, tak hlavně, aby to dělal někdo jiný (táta, prarodiče), jinak se totiž těžko naučí soustředit a hrát si samo. Pro nás už to jsou leckdy blbosti, ale přes tu hru se dítě taky učí komunikovat (a my s ním vlastně taky). Když se přitom nahrajete na video,někdy žasnete, co tam pak všechno uvidíte - např. kdo vedl, kdo pořád rušil, kdo se na koho koukal a odkoukával, kdo zval k nějaké aktivitě, jestli byl vyslyšen atd.určitě neá cenu se setrvale přemáhat, ale zkusit se na tu hru podívat jako na příležitost.Čímž rozhodně nechci říct, že vždycky všechno mě bavilo a že jsem nebyla ráda, když si s dcerou hrála babička nebo manžel