Re: Hlučný soused

Veroniko, naprosto Ti rozumím a ještě teď mám nepříjemný pocit, když si vzpomenu, co jsme zažívali my.
Garsonka, takže nebylo ani kam utéct, roční miminko a nad námi osmdesátiletá baba (pardon) která špatně chodila a tak měla puštěnou televizi od rána do noci. Byla silně nahluchlá, takže přes její pořad jsme neslyšeli náš. Jednu dobu jsme se byli nuceni dívat na stejné programy, abychom se nezbláznili. Stupňovalo se to. Skončilo to tak, že jsme skutečně každou noc volávali městkou policii kvůli rušení nočního klidu. Budila totiž nejen nás, ale i sousedy ob dva byty napravo i nalevo.
Po několika měsících jsem sehnala telefon na její dceru a řešila to přes ni. Přestěhovala ji nakonec do domu s pečovatelskou službou.

Jinak-jak tu někdo psal, že mu děti jezdí doma na odrážedle-je mi upřímně líto Vašich sousedů, protože děti, co bydlí nad námi, činí totéž. Je to jako by nám burácelo nad hlavou letadlo a kromě toho, že se při tom nedá uspat miminko, ruší ji to třeba i u kojení.