Jo, už jsem to tady několikrát psala, takhle dohnala jedna doktorka sestru mojí kamarádky k anorexii. Řekla jí, že je tlustá (nebyla) a ona přestala jíst.

Jinak ten gen jsem našla.
Svět je nespravedlivý! Někdo se trápí hladem, cvičí, ale jeho tělo má k vysněnému ideálu daleko. A jiný si užívá - a nic. Jak to, že někteří nikdy neztloustnou?
Může za to gen FTO. Už před dvěma lety vědci z Oxfordské univerzity a lékařského institutu v Exeteru objevili, že jeho jedna alela zřejmě ovlivňuje sklony k obezitě. Přesto fungování genu nedokázali stoprocentně objasnit.
Před pár týdny oznámili němečtí výzkumníci další objev. Doktor Ulrich Ruther z univerzity v Düsseldorfu sledoval účinnost genu FTO na metabolismus myší.
Hlodavci s genem FTO rychle ukládaly energii do zkonzumovaných zásob. Ty myši, které gen FTO neměly, naopak zůstávaly velmi hubené i přes velké množství přijímané potravy a malou pohybovou aktivitu. Potvrdilo se tak, že gen FTO ovlivňuje rychlost spalování a/ nebo ukládání tukových zásob.
Také lidská varianta genu FTO má přímý vliv na obezitu. Kromě zpomaleného spalování zvyšuje chuť k jídlu a objem zkonzumované potravy. Loňská studie ze skotské University v Dundee prokázala, že lidé, kteří mají v sobě některou variantu genu spojeného s obezitou, snědí při každém jídle v průměru o sto kalorií více.
Mají instinktivně větší pocit hladu, vyšší potřebu jídla a také je přitahují vydatnější pokrmy s větším obsahem cukrů a tuků. Udržet svou genovou výbavu na uzdě je tedy stojí mnohem víc sil a nervů, než šťastlivce bez jmenovaného genu.
Jak tedy nikdy nepřibrat? Podle vědců by lékem na obezitu. mohly být u řady lidí přípravky modulující funkci genu FTO.
Lidé s touto genovou variací mají o 30 procent vyšší riziko, že budou trpět obezitou – takových jedinců je asi 49%. U lidí s dvěma kopiemi (v populaci jde zhruba o každého šestého člověka) to je dokonce 70 procent a váží v průměru o přibližně 3,3 kilogramů víc než ti, kteří ho nemají.