držím rodinu pohromadě kvůli dětem

před dvěma lety se manžel zamiloval, věděla jsem o tom takřka zprvopočátku a víc jak půlroku jsem mu otloukala o hlavu ať se na to vykašle, nebo se rozvedeme. Nakonec to skončil a my zůstali spolu. Hrozně ho to mrzí, lituje že se mu něco takového stalo, ale už to nikdy nevrátí tam kde to bylo. Ztratila jsem v něj důvěru a teď po dvouch letech se v tom plácám stále pořád dokola. Strašně jsem se změnila povahově, ztratila jsem sama sebe. Dohnali mě deprese, neustále mám šílený vztek na to, že manžel prakticky zničil život nám všem.

Nad rozvodem přemýšlím snad denně, ale jsem rozvedená a vím jaké to je. Nechci se znovu stěhovat (stěhovala jsem se už 6x a fakt už nechci) a sama bych to tady finančně neutáhla. Navíc vím jak můj první rozvod odnesla moje, dnes již 13tiletá dcera. Otec na mě stále po 8 letech hází špínu a o dceru jsem už prakticky přišla. Loni se odstěhovala k otci, jelikož tady v tom dusnu nechtěla žít a otec toho velice dobře využil.

Na druhou stranu vím, že naše neveselé manželství se hodně zrcadlí v chování našeho 5tiletého hyperaktivního syna a je potřeba to nějak vyřešit.

Myslela jsem si, že časem manželovi odpustím, nebo to alespoň přestane tak bolet, ale zatím čekám marně :-(