Re: ahojky

Byli jsme u Kaple. Ale domů jsme jeli v hrozným dešti a začalo se i blejskat. Bylo to děsivý, když jsem za sebou v tom vozejčku měla děti. Byl hroznej vychr, padaly popelnice (ty prázdný, ale stejně) a všelijak bouchaly dveře od garáží. Hrozně jsem se bála, že mi něco spadne na kluky, třeba nějakej kus okapu, nebo střechy, nebo větve. Jsem šlapala ten náš kopec do Václavic a ono to jde pomalu, když za sebou vezu 50kg, tak to bylo hodně nepříjemný.
Valsi, to je teda mazec s tím vztekáním , to to malou pěkně vzalo. No ono jí to přejde. U nás vztek celkem jde. Dá se ještě utišit, jen jednou měl záchvat, že když jsem se snažila prcka z toho dostat, tak to bylo ještě horší. Byl fakt v záchvatu, tak jsem ho nakonec nechala bejt, až ho to přešlo. Nevěděla jsem, co s ním dělat. To u Lukajdy neznám, ten se nikdy takhle nevztekal. Ten je spíš protivnej a ukňouranej, ale ty klasický záchvaty, to neměl ani jeden. Valsi a jak řídíš? Už jsi dostala odvahu?
Teď jsem se vrátila ze cvičení, tak je mi dobře, asi si udělám zeleninovej salát a půjdu chrnět. Vůbec nechápu, že nestačí třeba měsíc cvičit a mít postavu, kterou chci . A hlavně, že ta stará ošklivá postava se vrací tak rychle, po pár uletech na jídle a ta hezká nová se musí tak vybojovávat. Kdyby se hublo žraním, tak mám 20kg. Tak dobrou